►
►
►
|
►►► |
|
rychle menu |
|
|
|
|
|
|
Nenadálé komplikace se silniční uzavírkou nás donutila změnit
plánované trasy a upravit je podle dané situace, ale i tak vše dopadlo dobře.
Trasa nakonec vedla ze sedla přes Kamzík okolo chaty Švýcárna na Barborku, na
Praděd a zpět do Koutů. Obsluha na Barborce se nějak pokazila - ta rychlost je
teda strašná - pozoruji to od podzimu, kdy se mi to stalo již dvakrát, no snad
to bude lepší. Zpáteční trasa vede po zelené okolo Petrovky až dolů 1. den - 21 km - odpolední procházka na Tři kameny
|
|
|
|
|
|
|
|
| na Červenohorské sedlo jsme se nechali vyvést autobusem, všude byl klid a mír, téměř ani živáček | ukazatel s mapou kudy tudy se dá chodit v okolí |
|
|
|
| po kafíčku nabíráme kurz po červené ke Švýcárně - hned kousek nad cestou u sjezdovky pozoruhodný objekt - ale zavřenej | jeden z rozcestníků - ano po červené do kopce |
|
|
|
| a ejhle - zase sníh, tentokráte nás bude doprovázet celou cestu až na Petrovku | na sjezdovce koukáme dolů - při minulé návštěvě v listopadu byla inverze a tak nebylo v údolí nic vidět |
|
|
|
| rozcestník Klínovec - je zde chaloupka - krásné místo na trošku relaxu | a pohled zpět - v dáli Keprník a Šerák |
|
|
|
| a na vrcholu Výrovka byl krásný výhled na praděd, také trošku odpočinku a na Tatranku - to aby ten kopec byl menší | |
|
|
|
a malé skály okolo - pomalu se blíží vrch
Kamzík - kdo ví, proč má zrovna takový název ?
 |
a ty výhledy na okolí moc pěkný, na této trase jsme potkali i běžkaře takže je tady turistický ruch |
|
|
|
nedaleko Malého Jezerníku
 |
Malý Jezerník a pohled na Dlouhé Stráně |
|
|
|
a na vrtule na Medvědí hoře - už jsou mimo provoz
 |
pak výstup na Kamzík a jsme před Švýcarnou, běžecká stopa byla kvalitní čím dál tm víc |
|
|
|
zvon před chatou Švýcarnou - při zpáteční cestě dokonce zvonil -
 pracovníci HS si to
zkoušeli |
pod rozcestím k Pradědu |
|
|
|
| volíme nejdříve cestu k občerstvení - jdeme na Barborku - cestou jdou vidět moje kameny - vlastně Petrovy kameny - místo mnohých pověstí - při čarodějnických procesech v 17.století byly označovány jako místa sabatů - místo schůzek čarodějnic s Ďáblem. Podle druhé pověsti kameny dostaly název po mladém kováři, který žil v jedné z vesnic sovineckého panství. Zalíbení v něm našla dcera samotného správce. Když se o tom dozvěděl správce, nařídil Petra zbičovat a vyhnat z panství. Jakmile se to však doneslo jeho dceři, honem spěchala svého milého varovat. Podařilo se jim sice společně prchnout do hor, ale pronásledovatelé byli brzy v patách. V tu chvíli se rozhodli vylézt na skálu, kterou uviděli před sebou a v nejhorším se vrhnout dolů. Když se černého kamene dotkli, zahalil celý vrchol planiny černočerný mrak, ze kterého začalo sněžit a vát. Pronásledovatelé se neodvážili pokračovat v pátrání. Myslili si, že milenci zimou a vyčerpáním zahynou. Ti se však v závětří skaliska schovali, nabrali sílu a šťastně došli do bezpečí. Skále se od té doby začalo říkat Petrovy kameny | na velkém Václaváku se pořád lyžovalo |
|
|
|
| po obědě stoupáme k vrcholu Pradědu - míjíme i staré hraniční kameny z roku 1721, které zde jsou | |
|
|
|
| a zpět opět ke Švýcárně - kolem profrčela horská služba na skůtru | a to je on - skutr |
|
|
|
| ještě pár pohledů na věž a trajdáááá dolů | |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| v údolí nebylo po zimě ani památka | |
|
|
|
|
|
|
| jen slunce se jakoby skrylo do mraků, ze kterého spadlo přibližně asi přesně 58 kapek, ale to bylo vše |
|
|
|
|
|
|
celkem
135 km 
z toho po
sněhu 39 km 
