První zde stála tvrz poprvé připomínaná roku 1342 a postavil ji patrně Vilém ze Švihova. V druhé polovině 14.století byl držitelem švihovského statku s tvrzí Břeněk Švihovský z Rýzmberka, který se v roce 1394 připomíná jako člen odbojné panské jednoty, co se postavila proti králi Václavu IV. Roku 1396 se Břeněk stal dvorským sudím a později se znovu přikonil k Václavu IV, Břeněk žil ještě roku 1407, kdy daroval roční plat dominikánskému klášteru v Klatovech. Břeňka vystřídal v držení švihovského statku Vilém Švihovský z Rýzmberka, který byl katolík a účastnil se bojů proti husitů. Tento stoupenec plzeňského landfrídu byl nebezpečným sousedem města Klatov, které stálo na straně podobojí. Proto na počátku roku 1425 táborská a sirotčí vojska oblehla švihovskou tvrz. Před Švihovem se shromáždilo na 8000 pěších a přes 1000 jízdních vojáků, vedených hejtmanem Janem Hvězdou z Vícemilic, řečeným Bzidinka. Po 15 dnech se posádka o 130 mužích vzdala a tvrz i s městečkem zůstaly v moci táborů pod ochranou města Klatov. O výhodném položení švihovské vodní tvrze svědčí skutečnost, že se ji podařilo dobýt, až když byly prokopány příkopy a voda vypuštěna.
Vilém Švihovský zůstal však i nadále na straně katolíků a v letech 1423-1436 byl považován za jejich vůdce v Plzeňském kraji. Roku 1427 jej v Tachově husité zajali, ale podařilo se mu uprchnout. Roku 1433 bránil Plzeň proti vojskům Prokopa Holého. Když se v Čechách ujal vlády král Zikmund, dostal Vilém v roce 1436 svůj švihovský statek zpět.

Jediný Vilémův syn, Půta Švihovský, připomínaný poprvé roku 1472 jako pán na Švihově, zastával významný a významný úřad nejvyššího sudího Království českého a roku 1473 získal od krále Vladislava II. právo ke stavbě několika hradů na svých panstvích. Tohoto práva využil už roku 1480, kdy dal novou švihovskou tvrz zbořit a na jejím místě začal stavět rozsáhlý a pevný hrad. V době stavby Švihova, ke které přibylo roku 1490 ještě budování druhého významného hradu Rabí, se však octl Půta ve značných finančních potížích, přestože kromě výnosného úřadu a švihovského panství s 13 vesnicemi mu patřilo ještě přeštické panství s městem Přešticemi a 10 vesnicemi, panství Rabí, Horažďovice, Prácheň a Roudnice, dále bohaté město Kašperské Hory s právem dobývat drahé kovy a další pozemkový majetek. Pokles hodnoty poddanských platů proto vyrovnával nejenom jejich zvyšováním, ale zejména zaváděním nových robot. Ve snaze získat nové příjmy povýšil městečko Švihov na Město a poskytl mu řadu práv a to nejen hospodářských, ale dal mu i právo hradeb. Půta zemřel náhle roku 1504, což utlačovaní poddaní, kteří svého pána nenáviděli, spojili se zásahem pekelné moci.

V letech 1480-1504, tedy ještě za Půtova života, bylo ba Švihově postaveno severní křídlo vnitřního hradu. Byl to dvoupatrový palác, původně s dřevěnými stropy, které byly záhy po dokončení stavby nahrazeny klenbami. V patře zůstal prostor nerozdělen a tvořil rozlehlý sál. Dále byl stavěn jižní palác, jehož původně rovné stropy byly ještě během stavby nahrazeny klenbou, bezpochyby podle návrhů tehdejšího stavitele Pražského hradu Benedikta Rietha. Na rozdíl od severního paláce byl prostor jižního paláce rozdělen na tři místnosti v přízemí a na dvě v prvním patře. Současně se stavbou obou paláců byla stavěna i hradní kaple s hvězdicovou klenbou, reprezentativní pětipatrová vstupní věž, předsunutá do hradního příkopu a konečně bylo kolem hradu vybudováno i opevnění, bašta pod kaplí a dále Zlatá, Červená, Bílá a Zelená. Od obytné části hradu bylo opevnění odděleno úzkým parkánem, zcela podle současných požadavků, kladených na tehdejší fortifikační stavby. To také dokazuje, že autor celého projektu, kterým byl nepochybně Benedikt Rieth, byl seznámen se současným světovým vývojem v opevňovací technice.

Ještě za Půty Švihovského začala také stavba vnějšího opevňovacího pásu a městských hradeb okolo přilehlého podhradí, dnešního Dolního města.Vnitřní hrad, obklopený příkopem, napuštěným vodou, byl postaven v letech 1480-1489, jak dosvědčuje nápis v hradní kapli a dokončen byl do roku 1491 ve stylu jihoněmecké pozdní gotiky. Dokončení celé velkorysé stavby se však Půta už nedočkal.
Po Půtově smrti se roku 1505 jeho čtyři synové o majetek rozdělili a švihovské panství získali Jindřich a Václav. Jindřich dostal polovinu hradu-jižní palác s polovinou města Švihova, třinácti vesnicemi a polovinu Přeštic. Václav získal druhou polovinu hradu-severní palác s polovinou Švihova a Přeštic a deseti vesnicemi. Toto rozdělení hradu vyvolalo potřebu některých stavebních úprav, spočívajících jednak ve vybudování vstupu do jižního paláce, vchodu z tohoto paláce do kaple, která zůstala pro oba díly společná. Bratři Jindřich a Václav Švihovští však pokračovali zejména ve stavbě vnějšího opevnění na východní straně hradu. Západní část tohoto opevnění, postavené ještě za Půty, byla zpevněna čtyřmi hranolovitými věžemi a jednou okrouhlou, zvanou později Kašperka, byly na východní části opevnění vybudovány místo věží pouze čtyři široké, dovnitř okrouhlé bašty, stejně vysoké jako hradby. Hrad získal na svou dobu značně dokonalé opevnění, přizpůsobené už dělostřelecké palbě. Stavbu dokončili bratři kolem roku 1530, kdy byla také dokončena vnitřní výzdoba hradu. Nejpozoruhodnější je nástěnná malba svatého Jiří v hradní kapli z doby kolem roku 1515, zachycující v pozadí švihovský hrad těsně po jeho dokončení. Malba je první dochovanou krajinomalbou v českých zemích a byla vytvořena pod vlivem dunajské školy.

Opevnění hradu bylo doplněno důmyslnou soustavou vodních příkopů, napájených řekou Úhlavou. Přístup k hradu byl nadto ztížen okolními lukami, které bylo možné v případě nebezpečí snadno zaplavit.Do obranného systému hradu patřila i tvrz Kokšín, která střežila stavidla ovládající celý systém náhonů.
Dokončením stavby hradu se oba bratři zadlužili. Značné finanční ztráty utrpěli i jako ručitelé svého švagra Zdeňka Lva z Rožmitálu, tak byli nuceni už od roku 1534 své dědictví nejen zadlužovat, ale i rozprodávat.Roku 1535 prodal Jan Půta ze Švihova, který zdědil polovinu švihovského panství po svém otci Václavovi, pro dluhy rýzmburské panství a svou švihovskou polovinu panství zadlužil natolik, že byl roku 1544 pro dluhy dokonce zatčen. Lépe se nevedlo ani jeho strýci Jindřichovi a tak už roku 1548 prodali oba majitelé švihovské panství Heraltovi Kavkovi Říčanskému z Říčan a na Štěkni za 10 975 kop grošů českých. Když roku 1563 Heralt Říčanský zemřel, rozdělili se jeho dva synové o hrad tak, že Zdeněk dostal jeho severní část, Heralt mladší jižní, ovšem s výjimkou prostor, už byli nuceni užívat společně. Bratři se brzy nepohodli a tak už toku 1566 prodal Zdeněk svou polovinu Heraltovi, který pak držel hrad až do roku 1595.

Heralt se pustil do vnitřních úprav hradu a z jeho doby pocházejí dodnes patrné renesanční malby ve velké světnici ve druhém poschodí, zachycující múzy a mytologické výjevy a renesanční fasády. Také začalo už tehdy pustnout opevnění hradu.Heralt byl špatný hospodář a zadlužil se tak, že roku 1595 bylo švihovské panství odhadnuto pro jeho věřitele. Jejich nároky však skoupil Humprecht Černín z Chudenic, který se nakonec roku 1598 stal majitelem celého švihovského panství. Roku 1603 zdědil švihovské panství Heřmanův vnuk Jindřich. Také n provedl někteé stavební úpravy na hradě. Nechal vymalovat kapli černickým rodokmenem, která byla čitelná ještě v 19.století.Jinřich ač katolík , se účastnil v roce 1618 stavovského povstání, ale nakonec byl roku 1622 bez pokuty osvobozen. Roku 1636 napsal závěť, ve které odkázal svůj majetek synům Humprechtovi Protivovi a Janu Maxmiliánovi. Roku 1640 zemřel a oba bratři se o dědictví rozdělili.

Za třicetileté války bylo před Švihovem v únoru roku 1641 poprvé švédské vojsko, které sice vyplenilo město, ale o dobytí hradu se nepokusilo. Podruhé byli Švédové ve Švihově koncem února roku 1644, kdy byl hrad obsazen 30 císařskými dragouny.Když posádka hradu vystřelila, Švédové vypálili město a odtáhli. Po třicetileté válce roku 1655 nařídil císař Ferdinand III., aby byl Švihov podobně jako některé další hrady v Čechách zbořen, aby se nemohl stát útočištěm nepřítele a zemských škůdců. Hrad však před úplnou zkázou zachránila Sylvička Černínová, vdova po Heřmanovi Černínovi z Chudenic, poručnice nezletilé držitelky poloviny švihovského panství Františky Maxmiliány, dcery po Janu Maxmiliánovi Černínovi. Dík intervencím a oddalováním demolice zůstal hrad ušetřen a zbořena byla jenom Zlatá bašta a severní a východní část vnějšího opevnění. Tento necitelný zásah do stavebně významného objektu nalezl odezvu i u učeného jezuity Bohuslava Balbína, který tehdy v letech 1672-1673 psal v nedalekých Klatovech svoji Obranu jazyka slovanského, zvláště českého. Všemu úsilí byl hrad už na konci 17.století ve velmi špatném stavu,proto v něm zůstalo jenom pět obytných pokojů, roku 1662 se o hradě píše jako o zdemolírovaným.

Roku 1662 skoupil oba díly švihovského panství Humprecht Protiva Černín na Švihově, ale téhož roku je převzal Jan Heřman Černín, který je roku 1666 prodal svému bratru Františku Maxmiliánovi Černínovi. Záhy poté bylo panství znovu rozděleno a majetkové vztahy jsou v té době velmi nepřehledné. Teprve roku 1685 je František Maxmilián Černín znovu spojil a držel až do své smrti roku 1699. Zadlužené panství, které bylo součástí sousedních černínských Chudenic, koupil roku 1700 nejvyšší purkrabí hrabě Heřman Jakub Černín z Chudenic. Ten si nechal roku 1706 švihovské panství odhadnout. Z odhadu se dovídáme, že hrad byl místy na spadnutí, střechy měl velice sešlé. Zachovalejší a tady také cennější byly hospodářské budovy, které lemovaly vnější hradební pás. Byla zde obytná stavení pro důchodního i čeleď, dále pivovar se sladovnou, chlévy a sýpka. Po koupi švihovského panství Černíny přestal sloužit Švihov jako sídlo vrchnosti, která měla k dispozici zámek v nedalekých Chudenicích. Když získal panství Heřman Jakub Černín z Chudenic, přestal mít o švihovský hrad vůbec zájem, protože měl hlavní rezidenci v Jindřichově Hradci a palác v Praze. Správním střediskem spojeného chudenického a švihovského panství se staly Chudenice. Tak byl hrad předurčen k zániku.Zachránilo ho jen to, že jeho prostor bylo možno využít k hospodářským účelům.

Ještě v 18.století , kdy na hradě už žádný z majitelů z rodu Černínů nebydlel, byla okna obou sálů zazděna a ponechána jenom úzká okénka a z obou sálů byly zřízeny sýpky.Jinak byl vnitřní hrad opuštěn s výjimkou kaple. Na sklonku 18.století byla kaple v důsledku josefínských reforem zrušena, byla i ona ve skladiště proměněna,
Také počátek 20.století nepřinesl pro záchranu hradu nic podstatnějšího, pouze v roce 1900 byla Červená bašta opatřena novou šindelovou střechou. V roce 1906 zbořila povodeň hradní zeť vedle bašty na západní straně. Když za první pozemkové reformy po roce 1918 byl parcelován chudenický velkostatek Dr.Františka Černína, snaži l se hrad získat sochař Jindřich Čapek a Klub českých turistů. V roce 1925 byl však přidělen Karlu Knappovi,ten téhož roku nechal postavit na pravo od polozřícené vstupní brány nové obytné stavení. Roku 1926 koupil hrad Václav Levora, ale chátrání hradu pokračovalo. V roce 1928 byl hrad označován jako zřícenina. V roce 1930 V.Levora vyměnil majetek a noví majitelé se zavázali, že budou o hrad pečovat. V následujících letech zde provedli některé opravy, rekonstrukce schodiště, pokrytí střech,.Černínové byli majiteli až do roku 1945. V roce 1946 převzal zkonfiskovaný hrad Národní pozemkový fond a v roce 1947 byl hrad Švihov odevzdán Národní kulturní komisi. V roce 1949 započala rekonstrukce hradu a skončila roku 1954. V roce 1951 byl na hradě velký archeologický výzkum, při kterém byl rozpoznán původní půdorys hradu.

 Dnes se při návštěvě na tomto hradu podíváte do obytných částí, kaple také Červená bašta, i zachovalá výsernice.

Oblíbená pohádka Tři oříšky pro Popelku se natáčela na více místech, i v Německu, náš nejznámější vodní hrad se objevuje v mnoha scénách - při návratech i zkoušce střevíčku se několikrát ocitneme na švihovském nádvoří.

Půta byl krutý pán, prý ho ďábel odnesl přímo do pekla. Půtův přízrak se dodnes na Švihově v noci objevuje, v ruce třímá ohnivé důtky, kterými zbije každého, kdo nepozdraví