Hrad vznikl na přelomu 13. a 14. století. Německé jméno Sandbach je odvozeno jako doslovný překlad od jména vsi Písečné, která vznikla zároveň s hradem a tvořila zpočátku jeho podhradí. V českém prostředí se německé jméno hradu záhy změnilo do české podoby Žampach. První nepřímá písemná zpráva o existenci hradu je z roku 1309. Raně gotický hrad byl založen na srázném homolovitém návrší. Nevelký prostor na vrcholu byl hlubokým příkopem vytesaným ve skále rozdělen na dvě části. Předhradí na východní straně a vlastní hrad na západní straně. Na předhradí, obklopeném kamennou hradbou, v níž byla též vstupní brána, byly pravděpodobně jen dřevěné budovy s hospodářstvím hradu. Vlastní hrad, přístupný z předhradí po zvedacím mostě, zaujímal nevelkou plochu. Byl zde jen věžovitý palác a snad ještě věž s průjezdem vstupní brány. Mezi oběma stavbami bylo nevelké nádvoří.

Celý prostor vlastního hradu byl uzavřen hradbou. Většina staveb na hradě v této době byla postavena z lomového kamene.Přístup k hradu po serpentinovité cestě, zřízené na jižním strmém úbočí hradního návrší. Z raně gotického stavebního období se dodnes zachovala celková dispozice hradu a některé zbytky základových zdí. Petr ze Žampachu hrad nevlastnil dlouho,neznámým způsobem jej získal král Jan Lucemburský. Ten byl majitelem hradu v roce 1324, kdy jej dal do zástavy Jidřichovi mladšímu z Lipé. V souvislosti s tím je o hradu přímá zmínka. V roce 1337 převzal po smrti Jindřicha z Lipé zástavu jeho syn Jindřich a bratři Jindřicha mladšího  Pertolt a Čeněk z Lipé. Těm náležela zástava ještě v roce 1347. Po tomto roce přešla na Jana ze Smojna. Ten kdysi bojoval ve vojsku Karla IV., vyznamenal se udatností a panovníl ho za to odměnil zlatým řetězem. Když král Karel IV. v roce 1354 odjel na císařskou korunovaci do Říma, dal se Jan ze Smojna na dráhu lapky, začal přepadat pány i kupce v okolí hradu i v končinách, některé z nich zajal a držel ve vězení tak dlouho, dokud za ně nedostal výkupné.

 Císař proto po svém návratu Žampach oblehl a dobyl. Jan ze Smojna spoléhal na císařovu shovívavost a aby mu připomněl své zásluhy navlékl si na krk zmíněný řetěz. Přepočítal se však, císař mu jej prý se slovy , nemám zlatých řetízků na rozdávání, strhnul z krku a dal loupeživého rytíře bez milosti popravit. V roce 1367 daroval Karel IV. žampašské panství Čeňkovi z Potštejna jako náhradu za potštejnské panství, které zabral jeho otci Mikulášovi z Potštejna.Čeňek připomínaný v letech 1342-1376 se stal předkem rodu Žampachů z Potštejna. Čeňkovým dědicem se stal Jan Žampach z Potštejna připomínaný v letech 1364-1395, kterého  vystřídal jeho bratr Mikuláš Žampach. Mikuláš pečetil v roce 1415 stížný list do Kostnice a protože byl stoupencem husitů, bylo žampašské panství v roce 1421 zpustošeno katolickými pány a vpádem slezského vojska.

 V roce 1425 ovládl Žampach současně se sousedním Lanšperkem Jan Městecký z Opočna. Protože se však přiklonil na stranu k Zikmundovi, vystoupila proti němu část hradní posádky na Žampachu a to umožnilo sirotkům , aby v roce 1429 hrad dobyli a předali do rukou Jana Žampacha z Potštejna, syna Mikuláše Žampacha. Jan Žampach z Potštejna byl stoupencem Jiřího z Poděbrad a naposledy se připomíná v roce 1459. Za dalšího Jana Žampacha, pravděpodobně syna zmíněného Jana, došlo kolem roku 1469 k přestavbě hradu . Důvodem přestavby bylo poškození hradu při husitských válkách a snad i snaha o jeho rozšíření. Při přestavbě vznikly na předhradí nové kamenné hospodářské budovy,pivovar a mlýn. Z fortifikačních důvodů zde vznikla i Bílá věž postavená z kamenných kvádrů. Ta především hájila přístup k bráně vedoucí z předhradí na most k vlastnímu hradu.

 V druhé polovině 15.století se Žampachové z Potštejna dostali do značných finančních obtíží. Proto byl nucen další Jan Žampach z Potštejna zastavit nejdříve některé části žampašského panství a posléze v roce 1513 celé panství  Burianovi Trčkovi z Lípy. Burian Trčka podstoupil zástavu v roce 1519 Hajmanovi Krušinovi i Lichtemburka a roku 1521 přešla na Vojtěcha a Jana z Pernštejna. Žádný ze zástavních držitelů na hradě nesídlil ani se nestaral o jeho údržbu, takže hrad v této době velmi sešel. V roce 1540 zástavu vyplatil Zeněk žampach z Potštejna. V roce 1540 pozval komorníka desek zemských Václava ze Šonova, aby přesně popsal škody způsobené v době zástavy. Tak vznikl popis hradu Žampachu. Zdeněk zemřel v roce 1562 a v roce 1568  získal sym Vilém, ale již v roce 1569 jej podstoupil svým bratřím. Ti je v roce 1574 prodali Janu staršímu ze Žerotína a Adamu Bukovskému z Hustířen. Jediným majitelem panství se záhy stal Adam. Hrad byl stále ve špatném stavu, neboť Zdeněk Žampach a jeho dědici zde provedli jen drobné opravy.

Proto si Adam postavil tvrz ve vsi a hrad ponechal jeho osudu. Hrad byl zcela zničen za třicetileté války. V roce 1634 a v roce 1639 jej vydrancovali Švédové , v roce 1648 byl obsazen císařským vojskem. V druhé polovině 17.století použili materiálu ze zřícenin hradu tehdejší majitelé panství hradečtí jezuité k výstavbě zámku v podhradí a na hradě udržovali pouze kapli. Ta byla v roce 1672 barokně přestavěna. Zkáza hradu pokračovala i po zrušení jezuitského řádu v roce 1773. V roce 1789, kdy hrad náležel náboženskému fondu, byla zrušena hradní kaple a na přelomu 18. a 19.století bylo kamene ze zřícenin ve velkém množství používáno jako stavebního materiálu. V důsledku toho z hradu zůstaly zachovány jen základové zdi.