Vznik hradu je asi kolem roku 1207, zde je uveden jistý Pucho de Stoz jakožto svědek. Není však jisté, zda se jedná o šlechtice spojeného s naším panstvím Staatz. Podle všeho je to však pravděpodobné. Mezi rokem 1125 až 1137 je uváděný jako majitel tohoto zboží Reginger ze Staatz. Další uživatel panství Oldřich von Staatz, je v „dámských eposech“ uváděný, jakožto smělý rytířský, turnajový bojovník. Rod von Staatz měl vymřít již roku 1250. Hrad Staatz, jakožto vojenská pevnost, byl v Babenberských dobách v písemných pramenech uváděn hned několikrát. V roce 1176 zde pobýval vévoda Jindřich II „Jasomirgott“ při svých válečných výpravách proti vzdorovitému českému knížeti Soběslavu nebo Konrádu Moravskému. Vévoda Bedřich II. zde několikrát navštívil Oldřicha Korutanského, synovce českého krále Václava, který zde byl internován jako zajatec v době při tažení „Rakušáků“ na Moravu.

Oldřich byl propuštěn až proti vysokému výkupnému, ale před propuštěním mu byly uříznuty (bohužel) uši a nos. Ve II. pololovině 13.století získal panství Oto von Maissau od krále Otakara II. Padl však v nemilost českého krále, byl uvězněn a na hradu Veveří u Brna umučen. Rudolf Habsburský nakonec odškodnil syna za smrt jeho otce udělením vysoké soudní pravomoci. Rod von Maissau pak získal panství Staatz do své moci natrvalo, ale na zdejším hradě nesídlil a panství nechal spravovat purkrabími. Na konci husitské revoluce byl hrad dobýván vojsky pod vedením Jana z Leuchtenberka, ale s neúspěšným výsledkem (1439).

Díky tomu byl Oto IV von Maissau o rok později podezříván ze spolupráce s bývalými husity a panství mu bylo zabaveno. Takto zabavený majetek byl přidělen Mikuláši von Truchs a na Drasenhofenu do zástavy. Rod von Truchs vymírá však po meči v létě roku 1545. Takto uvolněné zboží získává baron Christoph von Roggendorf. Nechává jej bez povolení zemského správce do zástavy baronu Oswaldu von Eytzing. Když se to dozvěděl král Ferdinand, odejmul toto zboží baron Christophu von Roggendorf bez náhrady a ze své vůle jej věnoval roku 1551 baronu Filipu Breunerovi von Rabenstein. Ten nechal chátrající hrad opravit a znovu vybavit vnitřním vybavením. Zároveň z jeho příkazu byly hradby zesíleny baštami (1589).

 V roce 1600 bylo zástavní právo změněno na dědičné. Jako potvrzením bylo povýšení Christopha Breuner von Rabenstein, následovníka Filipa, do stavu říšských hrabat (1624). Současně byl ustanoven místodržícím v Dolním Rakousku. Přišla bohužel třicetiletá válka. Hrad, který byl považován za nedobytnou pevnost, byl švédským vojském dobyt válečnou lstí. Z hradu jsou Švédi vypuzeni až na podzim roku  1646. Při ústupu nakonec většinu opevnění demolují. Protože hradní sídlo na kopci je v podstatě neobyvatelné, staví si hrabata von Breun na upatí kopce pohodlný a na svou dobu moderní zámek. Hrad pak je nechán svému osudu a dnes patří do správy městečka Staatz 

Do dnešních dob se dochovala tak zvaná „První brána“ jakožto i část paláce se zbytky sdružených románských oken. Palác je v dolním pásu zdiva románského založení, zatímco horní části již zmiňovaným renesančním slohem. Na východě se dosud vypíná do výše téměř 10 m hranolový bergfrit na zaobleném podstavci . Jižní roh areálu obsahuje zbytky další věže, jenž byly pláštěm kaple sv. Jiří.. Hrad je pro veřejnost celoročně přístupný bez omezení, pouze je nutné upozornit na těžší terén..