Podle záznamů v roce 1333 postavili hrad bratři Vok a Pavel ze Sovince.Původní hrad Sovinec,byl velký.V husitských válkách,byli na straně krále Jiřího z Poděbrad ,proto také tudy táhlo uherské vojsko,ale na hrad si netroufali.po smrti Jaroslava ze Sovince roku 1480,se hrad dostal do rukou Jana Heralta z Kumštátu a v roce 1492 hrad získal Ješek Pňovský z Sovince.V období let 1492-1506 došlo na hradě k přístavbám a přestavbám /rozšířen palác,postaveny hospodářské budovy,/.Ješkův syn Vok Pňovský /1506-asi 1529/ byl velký příznivec českých bratří.V roce 1540 byl hrad Sovinec prodán Kryštofu z Boskovic.

Po Bílé hoře v roce 1623 byl hrad Sovinec prodán řádu německých rytířů a to hluboko pod cenou.Počátek vlády řádu německých rytířů,byl poznamenán třicetiletou válkou a v roce 1626 padl hrad ,opatřený jen malou posádkou do rukou dánských Mansfeldových vojsk.Proto Jiří Vilém z Elkershausenu se snažil z hradu vybudovat pevnost.V červnu 1643 se švédské oddíly snažili o dobytí hradu.teprve 14.října 1643 byl hrad dobyt a do konce třicetileté války jeho osud zpečetěn.Švédové odtud odtáhli teprve v roce 1650 a zanechali hrad v zuboženém stavu.Řád jej sice po třicetileté válce opravil,ale 80.letech 17.století bylo definitivně zažehnáno turecké nebezpečí ,hrad Sovinec úlohu pevnosti dohrál.

Hrad pomalu chátral ,protože řád neměl na nákladných opravách hradu Sovince zájem.Když  v roce 1784 uhodil do hradu blesk,tak požár poškodil přilehlé objekty,byly tu provedeny nejnutnější opravy.V letech 1844-1845 byla část hradu zbourána.

V 60. letech zřídil Řád německých rytířů  na hradě  řádový seminář pro 22 chlapců, rektora a 4 kněze - učitele. Pro účely semináře byl v letech 1856 - 1857 zcela zbořen trakt na 6. nádvoří mezi jižním palácem a Remtrem ( příbytek důchodního úředníka a stáje)  a na jeho místě postavena nová patrová budova. Sál v Remtru byl proměněn v kapli. V roce 1858 došlo k odstranění zdi  a brány mezi 3. a 7. nádvořím. Po přeložení řádového semináře do Opavy  pronajal Řád tyto prostory v roce 1867 zemským úřadům pro Moravskoslezskou lesnickou školu, která zde setrvala do roku 1896. Počátkem 20. století nechal  velmistr Evžen (1894 - 1923) hrad elektrifikovat a  nově zařídit interiéry, takže v roce 1904 se zde nacházely 4 knížecí pokoje, 3 kavalírské pokoje, knihovna, zbrojnice a dalších 28 pokojů a místnost pro (nezařízenou) kapli.

V roce 1939 byl Německý řád  Německou říši zrušen. Wehrmacht, užívající hrad od roku 1940, jej proměnil na zajatecký tábor pro francouzské důstojníky. Po zrušení zajateckého tábora v roce 1942 převzal  hrad Sudetský lesmistrovský úřad. Ten jednal o prodeji hradu s říšským vedením SS, ale nakonec prodal hrad v dubnu 1943 Společnosti pro podporu a péči o německé kulturní památky.

V prvních květnových dnech roku  1945 hrad vyhořel. Pod střechou zůstaly jen bývalé konírny a budovy v předhradí. Již v roce 1951 byly zahájeny zabezpečovací práce; rekonstrukční práce  probíhají s různou intenzitou dodnes.