Hrad byl bezpochyby v druhé polovině 13.století a pojmenován tehdy módním německým jménem Rissenberg. Stal se strategicky velmi výhodném místě, ovládajícím Všerubský průsmyk, kterým procházela důležitá Řeznická cesta do Bavor. Je pravděpodobné, že hrad založil někdy v době česko-bavorských sporů v letech 1260-1270, snad na přání samotného krále Přemysla Otakara II., Děpolt z Ryzmberka. Tento zakladatel nejdůležitější větve rodu Švihovských z Rýzmberka vládl ještě v letech 1251 na Zbirohu, ale už v roku 1279 se u jeho jména objevuje na pečeti název nového hradu. Děpold patřil k předním zemským hodnostářům, v roce 1277 byl nejvyšším zemským soudcem a v letech 1279-1282 nejvyšším komorníkem.Roku 1281 jej dokonce pověřil zemský sněm, aby spolu s pražským biskupem Tobiášem z Bechyně dočasně řídil správu Čech.

Hrad byl postaven na koruně zmíněného kopce, který má na všech světových stranách, kromě východní, příkré svahy a byl obehnán příkopem a valem.Objekt, přístupný na východě, měl tvar nepravidelného pětiúhelníka, u kterého jedna strana směřovala na východ proti vstupní cestě. Na jihovýchodě zesilovala opevnění při bráně mohutná válcová věž, za ní stál hlavní čtyřhranný palác, dnes vše proměněno v sutiny. Pravděpodobně krátce po dokončení vnitřní jádra hradu nebo hned za Děpoltových potomků bylo vybudováno na jihozápadním úbočí pod hradem předhradí, které mělo přibližně tvar obdélníka. Toto předhradí zdokonalovalo opevnění hradu a bylo obehnáno příkopem s vysokou hradební zdí, která je k hradu připojovala. V jihozápadním nároží předhradí byla postavena vysoká válcová věž, mající v průměru téměř 9 ma zdi široké 130 cm, dnes je až na nepatrný zbytek zbořená.

Děpolt z Rýzmberka zemřel někdy před rokem 1297 a hrad přešel do společné držby pěti synů, Viléma, Břetislava, Protivy, Oldřicha a Děpolta. Kolem roku 1310 si však bratři majetek rozdělili a na Rýzmberku vládl Břetislav, jenže se stál až do roku 1318 na straně odpůrců Jana Lucemburského. Nicméně král ho přesto jmenoval zemským soudcem.Je možné, že ve vládě nad hradem ho vystřídali jeho synové Břeněk a Děpolt, kteří až do 60.let 14.století vykonávali různé služby pro Karla IV. a potom byli také zemskými soudci. Syn jednoho z nich Ojíř z Rýzmberka, vládl na hradě samostatně nejpozději od roku 1390. Patřil k předním stoupencům Václava IV., kterému také písemně slíbil, že hrad Rýzmberk mu bude kdykoli otevřen a že může být v případě potřeby kdykoli dosazena královská posádka.

Ojířův syn Břeněk prodal po roce 1403 Rýzmberk pravděpodobně přímo Rackovi Janovskému z Janovic, který do roku 1412 válčil s řezenskými měšťany, dokud mu nezaplatili dlužné peníze. Hned potom se nový rýzmberský pán dostal do sporů s Jindřichem z Rožmberka a po brzké smrti začal válčit i se samotným králem Václavem IV., který ho však v roce 1414 přijal na milost. Nato začal Racek drobnou válku s pasovským biskupem a vzápětí vstoupil do služeb Zikmunda.Na počátku husitství stál Racek z Janovic na straně katolíků a při potyčce s Klatovskými zajal jejich husitského kněze Jana Nákvasu, kterého předal za značnou sumu svým bavorským spojencům a ti ho okázale mučili a upálili. Tím na sebe Racek uvalil hněv husitů, kteří ho po vítězství v bitvě pod Vyšehradem 1.11.1420 zajali a ubili.

Hrad Rýzmberk přešel na Rackovy bratry Bohuslava, Jana a Půtu, kteří byli rovněž nepřáteli husitů.Teprve po nich získal rýzmberské panství stejnojmenný Rackův syn, který zdědil válečnou krev svého otce. Racek mladší se pustil už v roku 1434 do bojů s Bavory a v roce 1439 vyvolal válku s bavorským knížetem Albrechtem.Albrechtovi poslové si dokonce stěžovali v roce 1441 českému sněmu, že Racek podniká z Rýzmberka do Bavor časté výpady a škodí zde. Po domluvě stavů a dlouhých jednáních byl nakonec uzavřen v roce 1442 mír.Racek přislíbil bavorskému knížeti, že mu bude hrad Rýzmberk kdykoli přístupný a stal se dokonce jeho služebníkem, za což dostával ročně 200 zlatých. Po dvou letech však došlo k novým potyčkám s Bavory, ale celý Plzeňský kraj přinutil Racka k míru. Brzy se však dostal do sporů s českými pány v roce 1447 se Zmrzlíky na hradě Kašperku a roku 1448 s Burianem z Gutštejna.

Dne 3.3.1448 vyhořel hrad Rýzmberk téměž do základů.Racek začal ihned s novou výstavbou, ale po týdnu příprav mu opět všechno vyhořelo. Nicméně hrad byl nakonec zřejmě opraven.Ani tato událost však neznamenala konec Rackových bojů s Bavory, protože vzájemné vypalování statků, krádeže a plenění pokračovalo s různými přestávkami až do roku 1453, kdy byl sjednán znovu mír.
Po zvolení Jiřího z Poděbradského českým králem byl Racek mladší z Janovic jeho předním stoupencem. Král potřeboval mít na pohraničních hradech zkušené válečníky a proto svěřil Rackovi v roce 1459 úřad purkrabího domažlického hradu i s městem Domažlicemi. Racek musel slíbit, že domažlický hrad bude vždy v případě potřeby otevřen královskému vojsku, ale po dvou letech služby zemřel a byl pochován v domažlickém klášteře.

Za Racka mladšího z Janovic došlo k vylepšení rýzmberského hradního opevnění vybudováním dalšího předhradí, které obklopilo vlastní hrad na východní a jižní straně. Vedle hlavního vstupu byla postavena velká čtyřhranná věž a od ní byla v místech dřívějšího valu vybudována v mírném oblouku další hradební zeď, zesílená čtyřmi hranolovými baštami, která se připojovala k západní nárožní věži staršího vnitřního předhradí.Bašty v hradební zdi byly otevřeny dovnitř a měly alespoň zčásti umožňovat boční palbu.
Po smrti Racka mladšího z Janovic v roce 1461 přešlo rýzmberské panství na jeho dva nezletilé syny Smila a Volfa. Od poručníků převzal plnou vládu nad Rýzmberkem v roce 1477 starší Smil, za něhož došlo k obnovení drobných sporů s Bavory. Na konci roku 1479 uvěznil Smil na Rýzmberku bavorského služebníka Jana z Veselé, který mu byl dlužen peníze, pak se o tom podrobně jednalo na schůzce obou stran v Domažlicích.Smil z Janovic se živě zajímal o veřejné dění a byl zběhlý v právních záležitostech, tak jej v roce 1485 povolal král Vladislav II. za rytířský stav do obnoveného zemského soudu v Praze.Brzy potom však Smil zemřel a hrad přešel na jeho bratra Volfa z Janovic.

Koncem 15.století, za vlády Vladislava II. Jagellonského se rozpoutal politický a hospodářský boj mezi šlechtou a městy.Jeho původním jevem byla anarchie, právní a osobní nejistota.dobrovolný spolek koupil od Volfa z Janovic hrad Rýzmberk s příslušenstvím za 16.000 kop grošů českých. Užitek z panství měl připadnout všem, kde se podíleli na koupi a také údržba majetku měla být společná. Takováto společná držba zemskodeskového statku byla zcela nezvyklá a proto už ve smlouvě bylo dohodnuto, že kdyby nemohlo být rýzmberské zboží zapsáno do zemských desek celému spolku, měl je do nich Volf z Janovic zapsat na jména jeho předních členů z rytířského stavu. Spolek měli řídit starší, rovnoměrně zastoupení za každý kraj a každý stav.k realizaci této smlouvy však nedošlo a spolek se rozešel. Od rozpadajícího spolku koupil rýzmberské panství rakouský pám Jindřich Prušenk ze Stetenberka, kterému tuto koupi zprostředkoval jeho švagr Petr z Rožmberka. Protože Prušenk nebyl ještě českými stavy přijat za obyvatele království, přestože již několik let předním získal hrad Helfenburk, dal svého neplnoletého syna Oldřicha s hrady Rýzmberkem i Helfenburkem pod moc a ochranu Petra z Rožmberka.

Teprve v roce 1502 byl Oldřich přijat od krále a stavů za obyvatele země, přiznal se s oběma hrady i nově získaným Kladskem k České koruně a přislíbil řídit se zemským právem.Už v roce 1504 však prodával Oldřich Rýzmberk Václavovi Švihovskému z Rýzmberka, ten v době vyjednávání zemřel. Za nezletilého Václavova syna Jana Půtu uskutečnil koupi Rýzmberka v roce 1508 jeho strýc Břetislav Švihovský z Rýzmberka a tím pádem se hrad Rýzmberk dostal opět do rukou člena rodu, který jej založil.
Krátce nato dal Břetislav hrad znovu opevnit. Nově bylo opevněno raně gotické jádro a o něco mladší předhradí. Jan Půta z Rýzmberka začal samostatně vládnout na hradě roku 1524, ale hospodařil špatně, byl marnotratný a často vedl soudní spory. Pro dluhy Jan Půta z Rýzmberka panství musel rozdělit a hrad dostali děti po zemřelém Janu Rýzmberském z Janovic. Za jejich poručnické vlády došlo k řadě soudních sporů i potyčkám.

Nakonec v roce 1543 koupila rýzmberské panství od Volfa Rýzmberského z Janovic za 3000 kop grošů českých vdova po Janu z Gutštejna Anna z Říčan, která zase panství spojila. V roce 1552 převzali Rýzmberk do své správy plnoletí Annini synové Jiří a Albrecht z Gutštejna, kteří na hradě hospodařili společně.Albrecht zemřel v roce 1581 a Jiří se rozdělil o panství s jeho synem Janem Vilémem.Jan Vilém dostal Záhořany,Jiří z Gutštejna si ponechal hrad Rýzmberk.stal se z něho zámožný muž, který po roce 1580 získal také hostouňský statek.tam také pobýval častěji než na nepohodlném Rýzmberku. Po brzké smrti Jana Viléma z Gutštejna v roce 1584 připojil zpět k Rýzmberku polovinu jeho pozemkového majetku, druhou polovinu získala Jiřího neteř Sidonie, provdaná Šternberková. Ta prodala v roce 1585 proti jeho vůli Záhořany Janu II. Vidršpergárovi z Vidršperka k Mutěnínu, z toho vznikly různé spory. Jiří z Gutštejna se dožil vysokého věku 78 let a zemřel v roce 1597. Ve své poslední vůli odkázal Rýzmberk s Koutem svému strýci Jindřicjovi Burianovi z Gutětejna a Hostouň jeho mladšímu bratru Jindřichu Lorencovi.

Nový majitel na Rýzmberku se postavil v roce 1618 na stranu povstaleckých českých stavů a přijal na svůj hrad Rýzmberk mansfeldskou posádku, která měla z této pohraniční pevnosti mařit jakékoli spolčování Plzně s bavorským vojskem. V roce 1620 se však podařilo císařskému vojsku dobýt řadu měst v Prácheňském kraji a hned potom se Don Baltazar de Marradas spolu s Bavory obořil na hrad Rýzmberk. Španělský vojevůdce však brzy poznal, že se mu jej nepodaří získat přímým útokem a proto použil lsti. Začal předstírat, že na hrad zaútočí v noci velké množství pěšího vojska, posádka jej tedy vydala 12.10.1630 bez boje a byla propuštěna s možností přejít na stranu císařských. Na Rýzmberku potom vládli Bavoři, kteří pustošili široké okolí.Plenění skončilo až po Bílé hoře, kdy již majitel Rýzmberka Jindřich Burian nebyl mezi živými.

Celé rýzmberské panství Gutštejnové při pobělohorských konfiskacích ztratili. Tento majetek získal Jan Filip Kracov ze Šarfenšteina. Na Rýzmberku ponechal jen kanceláře a byty úředníků, on sám bydlel na koutské tvrzi. Krac získal ještě i jiné statky v Čechách a byl povýšen na hraběte, ale nakonec císařské zradil a přešel na stranu Švédů. V září 1634 byl však v bitvě Nördlingenu zajat a v následujícím roce odsouzen vojenským soudem ke ztrátě hrdla a staků. Po Kracově popravě získal zadlužené panství Vilém Colonna z Felsu, kterému je postoupila jeho sestra Anna Alžběta, vdova po Kracovi, aby splácel dluhy věřitelům.

V roce 1641 vtrhli do okolí krajiny Švédové a 1.7. hrad Rýzberk dobyli.Během několika dní jej tak zpustošili, že hrad mohly zachránit jen velké opravy. Po skončení třicetileté války bylo však rýzmberské panství stále zadlužené a navíc jeho držitelé Eleonora Barbora Marie, dcera vdovy po Kracovi, provdaná za říšského hraběte Jana Augusta ze Solmu a po roce 1670 Jiří Václav Černín z Chudenic sídlili jinde. Také Jiří Václav se zadlužil a musel proto v roce 1676 prodat rýznberské panství Volfu Maxmiliánu Lamingerovi z Albernreutu, který se neslavně zapsal do českých dějin v době bojů Chodů o privilegia jako Lomikar. Prodeji předcházet odhad panství v němž je popisován Rýzmberk jako pustý .

Z mocného hradu zbyla tedy pouze zřícenina, která byla tehdy oceněna na pouhých 150 kop míšeňských. Další osudy zříceniny hradu Rýzmberka byly pevně spojeny s dějinami koutsko-trhanovského panství, jehož budovatelem byl právě Lamingen a po něm je získali v roce 1697 Stadionové. Ti také v 19.století zasáhli do podoby zachovalých zřícenin, když v roce 1834 začali s parkovou úpravou západní části, kde byla postavena v letech 1846-1847 nad oběma baštami nová čtyřhranná rozhledna a dřevěná výletní restaurace. Při úpravě byla část zdiva srovnána se zení a pobořená velká věž posloužila jako základy zahradního altánu.V nové době bylo na západním svahu Rýzmberka vybudováno přírodní divadlo pro tisíc návštěvníků.