První písemná zmínka o hradu Přimdě se vztahuje už roku 1121, kdy zde
podle slov kronikáře Kosmy-vystavěli nějací Němci uvnitř hranic českých
ve hvozdě, k němuž se jde přes ves Bělou, hrad na strmé skále. Kosma
sice uvádí název hradu, ale je nepochybné, že se jedná o Přimdu.
Nejmenovaným zakladatelem byl s největší pravděpodobností markrabě
sousední severní marky Děpolt II.z Vohburgu, který přibližně v této době
stavěl také první kamenný hrad v Chebu a jemuž tehdy patřilo celé
Chebsko. Jeho stavební iniciativa byla zřejmě motivována snahou zajistit
spojení svých statků na řece Nábě a v Podunají s Chebskem a zabezpečit
je před dalšími případnými útoky z Čech. Děpoltovo markrabství bylo
totiž krátce před tím roku 1105 zpuštěno českým vojskem knížete Bořivoje
II.Ilegální stavba hradu však porušila svrchovanost českého panovníka a
vedla tak roku 1121 k vážnému politickému sporu, o kterém nás rovněž
informuje Kosmova kronika. Když se kníže Vladislav I. dozvěděl o této
provokaci, vzal s sebou tři čety vybraných bojovníků, přepadl znenadání
hrad a dobyl ho.A není pochyb, pokračuje Kosmas, že by byl kníže hned
dal pověsit všechny Němce v tom hradě zajaté. Kdyby nebyl právě přijel
hrabě Albrecht, který se snažil prosbami a svou obratností sobě je
zachránil. Prostředníkem mezi Vladislavem I. a Děpoltem byla tehdy
významná osobnost, hraběte Albrechta z Bogenu, příbuzný Přemyslovců a
jižní soused Vohburgů na Dunaji. Od té boby zůstal hrad Přimda po celý
středověk trvalým majetkem českých panovníků, i když byl později často
zastavován.
Zmíněný pohraniční konflikt vyvolal nepochybně zvýšený zájem o ochranu
zemské hranice a tak už roku 1126 dal kníže Soběslav I. opravit mezi
jinými hrady Tachov, Zhořelec také Přimdu, při dobývání patrně
poškozenou.Přimda však byla zřejmě už tehdy kamenným hradem. Ze stavební
analýzy vyplývá, že nejstarší část hradu, hranolová obytná věž, vznikla
už v první polovině 12.století za Vohbergů, jejichž soudobé stavby v
Německu, kláštery v Kastlu a Reichenbachu.
Během 12.století se stala Přimda svědkem dramatických událostí souvisejících se
zdejším dvojím uvězněním Přemyslovce Soběslava II., syna Soběslava I. a
pozdějšího českého knížete.Soběslav II. ustoupil po smrti svého otce roku 1140
nedobrovolně energičtějšímu bratranci Vladislavovi II.v letech 1140-1172, ale v
německém exilu se nevzdal svých vladařských nároků a jeho první nucený pobyt na Přimdě v letech 1148-1150 byl výsledkem nezdařeného pokusu o převrat roku 1147.
Dynastické rozpory byly pro německého císaře Fridricha I. Barbarossu vítanou
záminkou k ovlivňování vnitřních záležitostí české země. Proto také s císařovým
souhlasem mohli Soběslavovi přátelé roku 1150 přepadnout Přimdu, zavraždit
jejího purkrabího Bernarta a osvobodit Soběslava, který se stal v následujících
letech vhodným prostředníkem k nátlaku a vydírání knížete Vladislava II. Když
však po dohodě mezi pražským knížetem a císařem roku 1156 ztratil Soběslav II.
podporu císařského dvora, pokusil se o samostatnou akci. Roku 1161 se sice
zmocnil Olomouce, ale při následujících jednáních v Praze byl důvěřivý Soběslav
II. zajat a uvězněn opět na Přimdě, kde strávil 12 let pod ostrým dohledem
purkrabího Kunráta Šturma. Teprve nová mezinárodní situace přinesla Soběslavovi
II. svobodu. Roku 1172 abdikoval Vladislav II. ve prospěch svého syna Bedřicha.
Císař však viděl povolnějšího pretendenta v Soběslavovi a tak byl teprve nyní
ochoten vyslyšet prosby jeho bratra Oldřicha, který žil na císařském dvoře.
Soběslav II. se konečně roku 1173 stal českým knížetem. Jeho bývalý věznitel ,
purkrabí Šturm, krutě doplatil na změnu trůnu.Byl převezen do Prahy a tam na
rozkaz knížete zmrzačen katem. Soběslav II. zvaný pro své antipatie k
aristokracii hanlivě zvaný selský kníže, se dlouho z trůnu netěšil. Roku 1178,
kdy jeho samostatnější politika vzbudila nevoli mocného Fridricha Barbarossy,
byl svržen.
Přimda byla v následujícím století v roce 1249 dočasným vězením jiného
Přemyslovce, pozdějšího krále Přemysla Okakara II., který zorganizoval
neúspěšnou vzpouru proti svému otci Václavovi I. Z významnějších královských
purkrabí se na Přimdě připomínají v letech 1250-1263 Ratmír ze Skviřína, předek
pánů ze Švamberka a jeho nástupce z let 1263-1269 Vilém ze Žinkov.
Před rokem 1318 Přimdu poprvé zastavil král Jan Lucemburský a to jednomu z
nejmocnějších feudálů, Vilémovi Zajíci z Valdeka. Roku 1319 vytáhl Vilém z
Přimdy do Bavor hájit královy zájmy, ale z výpravy se už živ nevrátil. Král sice
Přimdu od jeho synů vyplatil roku 1320, ale brzy potom ji zastavil svému
věřiteli Jakubovi Frenclínovi, staroměstskému rychtáři z patricijské rodiny.Volfinovců,
který byl roku 1331 jmenován dokonce královským podkomořím.
Přimdecké zboží tehdy zahrnovalo hrad s purkrabským úřadem, několik vesnic a
osadu v podhradí s farním kostelem, který získala od krále Jana Lucemburského
roku 1331 výsady tržního městečka. Existovala zde také celní stanice.Přidemští
manové, okolní feudální vazalové, kteří chránili ze svých tvrzí exponovanou
hranici, podléhali rovněž purkrabímu a měli na Přimdě svůj manský soud.Patrně v
této době došlo ke gotickému rozšíření starého hradu. Zpráva z roku 1336 uvádí,
že prostranství kolem hradní věže bylo už uzavřeno kamennými hradbami s dřevěným
podsebitím.
Napětí v říši a nepřátelství mezi Ludvíkem Bavorem a českým králem Janem
Lucemburským vedlo na jaře roku 1336 k neúspěšnému pokusu o dobytí důležité
pohraniční pevnosti Přimdy. Posádka se ubránila, i když purkrabí Frenclín byl v
té době se stovkou ozbrojenců s králem v Rakousku, ale městečko s podhradím
vyhořelo.Jakub Frenclín zůstal zástavním držitelem Přimdy nejméně do roku 1341.
Mladý Janův syn Karel, tehdy ještě správce království, vyplatil roku 1344 Přimdu
ze zástavy a zařadil ji mezi hrady , které měly zůstat v přímém královském
držení.Ale jeho syn Václav IV. otcovu vůli porušil a roku 1394 Přimdu zastavil
nejprve Jindřichovi z Rožmberka a roku 1395 na více než deset let Oldřichu
Zajícovi z Házmburka.Oldřich Zajíc měl většinu svého majetku v severozápadních
Čechách, tak se souhlasem krále vyměnil roku 1406 s bratry Boreši z Rýzmbruka
Přimdu za Andělskou Horu u Karlových Varů.
Nový majitelé využili nejistoty a zmatků na sklonku Václavovy vlády k loupení, v
kterém proslul přímdecký purkrabí Tisto. Když však nešetřil ani královský
majetek, byla proti nim vyslána trestná výprava v čele s královským podkomořím
Janem z Lestkova, který na začátku roku 1416 nenadálým útokem obsadil městečko,
hradu se však královští nezmocnili.Ani třicet ozbrojenců z družiny pánů z
Rýzmberka zajatých v podhradí bylo později v Praze pověšeno. Odpor Rýzmberků
definitivně zlomila až druhá výprava v roce 1418 , při které purkrabí Tisto
vzdal královským obléhatelům. Ztráta Přimdy donutila Boreše z Rýzmberka ke smíru
s králem. Jejich přimdecké zboží bylo zastaveno Mikuláši Chudému z Lobkovic s
podmínkou, že napříště bude hrad královskému vojsku vždy otevřen.
Na začátku husitství roku 1420, vrátil Mikuláš z Lobkovic Přimdu novému králi
Zikmundovi, který zapsal hrad i s purkrabstvím svému věrnému přívrženci
Jindřichovi Žitovi z Jivjan. Od té doby byla Přimda mocnou oporou katolické
strany na přístupové cestě do Čech. Jindřich Žito pomáhal v roce 1427 při obraně
Tachova, po jeho dobytí byl husity zajat, ale asi se mu podařilo uprchnout. Do
konce husitství jej zastupovali na Přimdě synové Lvík a Petr. Roku 1429 husité
Přimdu krátce obléhali, ale silná střelba z hradu je donutila k ústupu, jen
městečko vzalo při tom zasvé. Jindřich Žito se na Přimdu vrátil a připomíná se
tu purkrabí v letech 1434-1437. Roku 1439 potvrdil král Albrecht II. Habsburský
Žitovým synům Zikmundovy zápisy a připsal jim 500 kop grošů za věrnost v těžkých
dobách.
Lvík z Jivjan přivedl zástavní právo roku 1454 na Jana ze Švamberka , což
potvrdil téhož roku i král Ladislav. Přimda zůstala od té doby v zástavním
držení Švamberků až do roku 1592.Po smrti Jana ze Švamberka roku 1460 vládli na
Přimdě dočasně bratři jeho vdovy Hedviky ze Švamberka Lev a Protiva z Rožmitálu,
přívrženci krále Jiřího z Poděbrad, kteří zde vytvořili opěrný bod pro
poděbradskou stranu. Asi v roce 1468 odevzdali oba Rožmitálové hrad Janovu
synovi Zdeňkovi ze Švamberka, kterého byli do té doby poručníky. Král Vladislav
II. potvrdil roku 1475 novému držiteli jeho nároky zároveň s příspěvkem na
opravu hradu.Za něho byl hradní areál rozšířen o jižní, hradbami opevněné
předhradí, dolní hrad.Zdeněk ze Švamberka držel Přimdu ještě roku 1518, po něm,
až do své smrti roku 1529 jeho syn Mikuláš.
Za vdovy po Mikulášovi Anny, rozené ze Zakšova, začínají v roce 1532 první
švamberské nesnáze s přimdeckými Chody, kteří měli již od dob Karla IV. značné
výhody a úlevy a proto kladli znevolňovacím tendencím vrchnosti zvlášť tuhý
odpor, zejména v otázce roboty. Napětí se nezměnilo ani po roce 1540, kdy
nejstarší z Mikulášových synů Adam dosáhl plnoletosti. Přestože byla Přimda
tehdy značně zchátralá, zachovala si svůj význam jako strategický opěrný bod i
jako ochrana celního přechodu a proto Ferdinand I. vyhověl v roce 1545 Adamově
žádosti o výpomoc při opravě připsáním 800 kop grošů míšeňských. Tehdy byly
provedeny na hradě některé menší úpravy věže , nový vchod v přízemí jižní zdi,
renesanční vyzdívka oken ve východním průčelí a opevnění a většina dřevěných
hospodářských budov.
Při dělení přimdeckého panství roku 1548 si Adam ze Švamberka ponechal horní
hrad a část vesnic i městečko Stráž, zbytek dostal mladší bratr Jindřich, který
obdržel dolní hrad, několik vesnic a městečko Přimdu. Oba bratři byli u krále
Ferdinanda I. dobře zapsáni už od roku 1547, kdy se postavili proti stavovskému
povstání a proto neměla být Přimda vyplacena do konce jejich života.
Vrchnostní neobývaný hrad chátral a mnoho nepomohla ani další císařská dotace ve
výší 1000 kop grošů míšeňských v roce 1579. Byly provedeny jen některé drobné
opravy, zvláště věže hrozící sesutím, která byla proto zajištěna pilířem na
severovýchodní straně a novým krovem.Zároveň se vyhrocoval spor mezi přimdeckými
Chody a vrchností.Chodové odmítali robotovat, stěžovali si na omezování lovu a
sběru dřeva, na nucený odběr piva, poukazovali i na zanedbávanou údržbu hradu.
Ještě roku 1555 komorní soud přimdeckého obyvatelstva vůči vrchnosti zastal už
roku 1567 se nový císař Maxmilián II.postavil na stranu Švamberků, i když bral
jistý ohled na chodská práva. V roce 1592 , dva roky po smrti Adama ze Švamberka,
končí téměř stopadesátileté panství Švamberků na přimdeckém zboží.Přimda byla
přes nechuť švamberských dědiců královskou komorou vyplacena a téhož roku se
ujal správy majetku královský hejtman Teofil Lvovický ze Lvovic. Teprve nyní se
ukázala zchátralost hradu, kterou havarijní stav zachytil roku 1592 ve své
zprávě pro královského prokurátora komorník dvorských desk Jan Meltzok
Jesenický.
Opravy by si však vyžádaly mimořádné náklady a protože finanční tíseň císařského
dvora nutila Rudolfa II. rozprodávat výhodně královská zboží, došlo roku 1596 k
rozprodeji přimdeckého panství.Část koupila vdova po Adamovi ze Švamberka
Kryzelda, rozená z Lobkovic, městečko Stráž se vykoupilo samo a hrad koupila
přimdecká obec, která se ovšem tak zadlužila , že ji roku 1601 prodala komora
komisaři pomezních cel německému šlechtici Ondřeji Lidlovi z Lidlova.Lidl bydlel
už v městečku a měl v otázce poddanství s přímdeckými četné neshody, které
pokračovaly i po jeho smrti roku 1613 za vdovy Barbory, rozené ze Štamberka a
syna Maxmiliána. Po Bílé hoře byla Přimda Maxmiliánovi Lidlovi z Lidlova pro
jeho účast na stavovském povstání z let 1618-1620 komfiskována. V roce 1621 ji
česká komora postoupila bavorskému plukovníkovi Timonovi Lindelovi a v držení
jeho rodiny od roku 1658 dědičně zůstalo přimdecké panství do roku 1675. Tehdy
je koupil od plukovníkova syna Jiřího Maxmiliána Lindela hrabě Jan Václav
Novohradský, který vytvořil na místě staršího přimdeckého panství novou
pozemkovou državu se sídlem ve Velkých Dvorcích. Hrad Přimda, bývalé centrum
panství, byl tehdy už neobydlenou zříceninou.
Celek věže se zachoval až do roku 1711, kdy došlo následkem úderu blesku k
sesutí jihozápadního, nejvíce počasí vystaveného nároží. Zbytky věže byly
částečně zajištěny opravou v roce 1923.
Zřícenina hradu Přimda, kde se nedávno prováděli a provádějí zajišťovací práce,
byl pro svou historickou i architektonickou hodnotu prohlášen za národní
kulturní památku
Při své návštěvě dbejte zvýšené opatrnosti, v roce 1989 zde
došlo k tragédii, kdy se zřítila část zdiva a smrtelně zranila chlapce, který
tady byl na školním výletě.