Předchůdcem hradu Lichnice bylo hradiště, které vybudoval v druhé polovině 12.století předek rodu Ronovců Smil, nazývaném Světlík nebo Světlice.Podle toho získal Smil přídomek Světlický. Půdodním Smilovým sídlem byl dvorec, který stával poblíž dodnes zachovalém románském emporovém kostele na samotě Protivany.O Smilovi hovaří i Dalimilova kronika jako o příteli Přemysla Otakara I.s nímž pobýval v letech 1193-1197 ve vyhnanství v Sasku. Když se v roce 1197 stal Přemysl Otakar I. českým králem, získal Smil a jeho synové Jindřich a Častolov úřady v Žitavsku a Budyšínsku. V polovině 13.století se Jindřichův syn Smil vrátil ze Žitavy na Čáslavsko a v místech světlického hradiště vybudoval kamenný hrad.Hrad pojmenoval tehdy módním německým názvem Lichtenburk, což odpovídá českému názvu Světlice.

 Ze jména Lichtemburk se potom v českém prostředí záhy vyvinul název Lichnice. Smilův kamenný Lichtemburk převzal z původního hradiště trojúhelnikovou půdorysnou dispozici a snad i část příkopů a valů na východní straně.Areál hradu byl opevněn kamennou hradbou zesílenou na východní a západní straně parkánem, příkopem a valem.Vstup do hradu byl ve východní hradbě a chránila ho mohutná okrouhlá věž o průměru 12 metrů.Kromě hlavní obranné funkce měla věž asi i funkci obytnou. Bytovým účelům sloužil především palác v jihovýchodním rohu půdorysného trojúhelníku naproti hlavní věži.Palác chránila hlavně hradební zeď a to místy až 7 metrů silná ke které byl přistavěn.Od nádvoří byl palác oddělen ještě příkopem, kde byla hradní studna. Z původní stavby Lichtenburka, který byl dokončen před rokem 1261, kdy Smil poprvé použil přídomku z Lichtemburka se zachovaly části hradební zdi a části obvodového zdiva věže a paláce.Raně gotickou podobu hradu dokládají architektonické prvky nalezené při jeho opravách

.V roce 1260 se Smil připojil po boku Přemysla Otakara II. a účastnil se bitvy u Kressenbrunu a vykonával i různá diplomatická poslání.Po Smilově smrti v roce 1269 převzali jeho rozsáhlé statky synové Hynek, Smil, Oldřich a Remund, kteří je zpočátkuvlastnili společně, později se rozdělili. Lichnice připadla Oldřicovi z Lichtemberka, který zemřel před rokem 1316.Jeho syn Jindřich postoupil někdy v 30. letech 14.století Lichnici králi Janovi Lucemburskému a to pravděpodobně výměnou za litické panství.Lichnice se tak stala královským hradem, který spravoval purkrabí. Prvním purkrabím zde byl nejvyšší písař Štěpán z Tetova, který hrad záhy získal do zástavy. Z ní ji vykoupil v roce 1333 Karel IV., který v této době spravoval Čechy za svého Otce Jana Lucemburského.

Brzy byla Lichnice opět zastavena pánům z Lipé. Při dělení rozsáhlých statků tohoto rodu v roce 1346 připadla Lichnice Jindřichovi mladšímu z Lipé. Karel IV. však opět zástavu vyplatil a v roce 1350 zařadil Lichnici mezi královské hrady, které neměly být nikdy zastavovány. V roce 1370 se zde Karel IV. delší dobu zdržoval. Za Václava IV. byl hrad opět dán do zástavy. Po roce 1394 ho získal Štěpán z Opočna, kterého v roce 1397 zavraždil na Karlštejně opolský kníže Hanuš.Na počátku 15.století byly z Lichnice podnikány loupeživé nájezdy, které organizoval Ješek z Trojovic. Po roce 1410 Václav IV. Lichnici vykoupil a na hrad byl dosazen královský purkrabí Oneš z Mělkovic, připomínaný v letech 1414-1418. Později získala Lichnici jako vdovské věno manželka Václava IV. Žofie.Jejím purkrabím zde byl Petr z Chlumu, který královské posádce na hradě velel až do dubna 1421. Protože lichnická posádka stála na straně Zikmundově, byl hrad v dubnu 1421 obležen vojskem pražského městského svazu, které v té době likvidovalo Zikmundovy pozice ve východních Čechách.

 Petr z Chlumu hrad bez boje vydal. Lichnici získal Hynek Krušina z Lichtemburka, který se na počátku husitského hnutí přidal k revoluci, ale velmi brzy ji zradil. Již v roce 1422 postoupil Lichnici Janovi Městskému z Opočna, který rovněž odpadl od husitské revoluce a stal se stoupencem Zikmundovým. Lichnická posádka vedená Petrem Liškou začala přepadat a vraždit Zikmundovy odpůrce na Čáslavsku. Proto se v roce 1428 východočeští sirotci rozhodli hrad dobýt. Vzhledem k velmi dobrému fortifikačnímu zajištění však neměli naději na rychlý úspěch a proto přistoupili k obléhání, které trvalo celý rok. Obléhatelé tehdy vybudovali celý pevnostní systém, který na východní straně izoloval hrad od okolí.Obléhání skončilo teprve na podzim roku 1429, kdy Jan Městecký hrad vydal a slíbil, že přejde na stranu sirotků.Posádka mohla hrad volně pustit a jeho správa přešla na husitského hejtmana Jana Hertvíka z Rušina , který se zde připomíná ještě v roce 1455.

V roce 1437 sice král Zikmund hrad Lichnici s jedním městečkem a šesti vesnicemi postoupil jako věno své manželce Barboře, ale ta se panství nikdy neujala, neboť ho nemohla Janu Hertvíkovi vyplatit ze zástavy. Po roce 1458 vyplatil hrad ze zástavy král Jiří z Poděbrad. Lichnická posádka potom sehrála důležitou úlohu při odražení vojsk uherského krále Matyáše Korvína v únoru roku 1469. V roce 1470 se Lichnice lstí zmocnil odpůrce Jiřího z Poděbrad Vít ze Rzavého, kterého odtud vyhnala v roce 1473 zemská hotovost pod vedením Jana Jence z Janovic. Hrad se potom jako vdovské věno stal majetkem vdovy po Jiřím z Poděbrad Johanky z Rožmitálu. Po její smrti v roce 1475 připadl synovi Jiřího z Poděbrad Jindřichovi mladšímu Minsterberskému a bradtrovi Johanky z Rožmitálu Lvovi z Rožmitálu. Oba dědicové se v roce 1476 o majetek rozdělili, přičemž Lichnice připadla Jindřichovi. Ten záhy hrad zastavil Vilému Tetourovi z Tetova. V roce 1490 vykoupil Licnické panství od Viléma Tetoura král Vladislav II. Jagellonský a daroval ho dědičně svému stoupenci Mikulášovi mladšímu Trčkovi z Lípy

.Doba trčkovské vlády znamenala povznesení a rozvoj hradu.Došlo k opravám,ale i úpravám hradního paláce,hradeb . Z hradního paláce se tak stává pohodlné obydlí. Mikuláš mladší Trčka byl bezdětný a proto poslední vůli z roku 1510 odkázal všechna panství své tetě Johance rozené z březovice , vdově po Mikuláši starším Trčkovi. Johanka majetek odkázala svým synům Zdeňkovi, Janovi, Jindřichovi, Vilémovi a Mikulášovi Trčkům z Lipy. V roce 1533 si rodové majetky rozdělili a Lichnice připadla Zdeňku Trčkovi. Ten však již v roce 1534 hrad podstoupil Janu staršímu Trčkovi. Od něho získal hrad v roce 1539 majitel Opočna Jan mladší Trčka. Po jeho smrti v roce 1549 připadl majetek Vilémovi Trčkovi, který byl v roce 1555 nucen pro značné dluhy rozprodat část panství. Lichnici koupili Albrecht a Václav Robmhápovy, kteří se v roce 1557 ujali panství. V roce 1610 Lichnice vyhořela a Zikmund ji již neobnovil a trvale se usadil v Třemošnici. Zikmund Robmháp se účastnil stavovského povstání v letech 1618-1620. Majetek mu v roce 1623 byl změněn na manství. Když zemřel v roce 1624 tak jeho synové v roce 1626 převzali panství jako císařské léno. V roce 1637 přebírá hrad Lichnici Ferdinand II. V této době byla Lichnice zčásti opravena a byla zde umístěna císařská posádka.

V roce 1646 se Švédům podařilo zradou zajmout velitele hradu,ale hradu se nezmocnili. Po roce 1648, když Ferdinand II. vydal nařízení zbořit hrady, které by se mohly stát opěrnými body nepřítele, tak se zbořilo hradní opevnění Lichnice. V roce 1654 je Lichnice označována jako zámek. V roce 1700 při dělení majetků je označován jako pustý. Úpadek hradu pokračoval v průběhu 18. a 19. století, kdy byla hradní zřícenina zdrojem stavebního materiálu pro okolní obyvatelstvo.

 Na počátku 20.století byly podniknuty první kroky k záchraně zbytků hradu. V roce 1907 byla opravena a před úplným zřícením zachráněna vstupní hradní brána. Další záchranné práce pak začaly v roce 1933, kdy byl majetkem Klubu československých turistů. Dnes můžete obdivovat krásnou zříceninu hradu Lichnice a to i s výkladem kastelánky, která poutavě o hradu a jeho historii hovoří.

POVĚST: Když zemřel pán na Lichnici, zanechal po sobě jedinou dceru. ta vyhlásila, že si na muže vezme jen takového urozeného rytíře, který se o půlnoci na malé skále nad Lovětínskou roklí se svým koněm třikrát otočí. Spousta mladých mužů našla smrt v hluboké propasti jen díky rozmaru, kterému se těžko dalo vyhovět. Až přijel záhadný cizinec, který se dívce na první pohled zalíbil - v té chvíli poprvé zalitovala, že stanovila tak krutou podmínku, Cizinec měl jedinou prosbu, aby jeho kůň mohl večer zůstat s ním a nemusel být uvázaný ve stáji. Pak koně okoval diamantovými podkovami - a při svitu měsíce splnil přetěžkou podmínku. Dívka se těšila a šla rytíři v ústrety. Ten ale tasil meč a rozmarnou pannu na místě proklál - aby tak pomstil zbytečně zmařené životy