Obec Branná/dříve známá jako Goldenstein,nebo Kolštejn) je vstupní bránou  jesenických hor . Dosud jsou zde poměrně dobře zachované zbytky hradu Kolštejna. Svou vynikající strategickou polohou střežil hrad zemskou stezku vedoucí údolím z Moravy do Slezska.
První zpráva o Kolštejně se zachovala v listině z 3. května 1325, datované přímo na hradě, kterou neblaze proslulý násilník Jan Wüstehube daroval kameneckému klášteru v Kladsku část svého zboží za příkoří, jež mu způsobil spolu se svým zemřelým bratrem Jindřichem a jeho synem Hankem. Šlo o nynější Staré Město pod Sněžníkem a o devět vsí, o rozsáhlé území takřka celého Staroměstska, tj. od Hanušovic až de slezským a kladským hranicím. Zdá se, že Wüstehubové, kteří se zmocnili se tohoto zboží, původně zeměpanského, lákajícího bohatstvím drahých kovů, někdy po vymření Přemyslovců, asi v l. 1308 – 1310. Patrně tehdy vystavěli při cestě z Moravy do Slezska pod Ramzovským sedlem hrad Kolštejn.

Z původního hradu je dosud patrná obvodní zeď a zbytky pláce na západní straně.  Zachované kamenné ostění malého gotického okna je dnes jediným původním architektonickým detailem. Někdy ve 30. letech 14. století byl hrad již opět v zeměpanských rukou. Král Jan Lucemburský  v roce 1339 daroval mocnému českému rodu pánů z Lipé a povolil jim současně i těžbu drahých kovů na kolštejnském panství.  Na sklonku 14. století se Kolštejn dostal do ruko pánů z Valdštejna. Střídal postupně jednotlivé strany, od Zikmunda přes Pražany a Zikmunda Korybutoviče zpět  císaři Zikmundovi, jehož službách byl při pokusu o přepadení Prahy v září 1427 zabit.

Od Valdštejnů se dostalo kolštejnské panství ve 30. letech 15. století do rukou starobylého severomoravského rodu pánů ze Zvole. Za česko-uherských válek v druhé polovině 15. století byli nejvýznamnějšími severomoravskými spojenci uherského krále Matyáše, úhlavními nepřáteli Tunklů z Brníčka a vydatně se přičinili o zničení většiny tunklovských hradů. Je proto více než pravděpodobné, že právě tehdy dostalo jejich kolštejnské sídlo svou konečnou podobu výtečně opevněného a těžko dobytného středověkého hradu.  Na základech hradeb původního malého předhradí bylo postavena nová obvodní zeď.  Pánové ze Zvole, z nichž je nutno připomenout alespoň humanisticky vzdělaného brněnského a olomouckého kanovníka Jana ze Zvole, který byl spolumajitelem Kolštejna do roku 1530, a znamenitého hospodáře Václava ze Zvole v polovině 16. století, drželi panství do roku 1568. Tehdy přešlo sňatkem na Jana staršího Černčického z Kácova, který však již v roce 1575 zapsal hrad Kolštejn  do zemských desek Karlu staršímu ze Žerotína. Karel však záhy postoupil Kolštejn velkolosinskému Janu mladšímu ze Žerotína.
Právě za obou Žerotínů bylo  v 70. letech 16. století zahájena stavba nového sídla, renesančního zámku. Gotický hrad, na nějž zámek bezprostředně navazoval, byl opuštěn a nezadržitelně chátral.

V roce 1581 prodal Jan mladší ze Žerotína Kolštejn významnému slezskému rodu pánů z Vrbna, kteří převzali rozestavěné dílo a dále v něm pokračovali. Do 90. let 16. století vedl stavbu týž stavitel. 
Po smrti Hynka Bruntálského v Vrbna v roce 1596 ujal se vlády nad Kolštenem jeho syn Hanuš starší z Vrbna. I on pokračoval ve stavbě tohoto neobyčejně rozsáhlého zámeckého sídla.  V roce 1614 dokončil  stavbu kolštejnského kostela, který spolu fojtstvím navazuje stavebně za zámek a vytváří celkovou dominantu Branné. Kolštejsnký zámek se měl na Hynkův návrh stát útočištěm moravských zemských desek v případě válečného nebezpečí. Po Hynkově smrti prodali poručníci jeho nezletilého syna Karla zámek s panstvím rytíři Hanušovi z Petřvaldu.

Hanuš Petřvaldský hrál významnou roli v českém stavovském povstání z let 1618 – 1620; byl členem zemského direktoria, jedním ze zemských soudců a komisařem pro prodej církevních statků. I když zemřel ještě před bělohorskou porážkou, byly veškeré jeho statky zkonfiskovány a kolštejnské panství dostal jako léno Koruny české kníže Karel z Lichtenštejna. To byl současně konec slávy tohoto honosného panského sídla. Ještě za třicetileté války hrál sice Kolštejn, zejména v její poslední fázi, poměrně důležitou úlohu jako hlavní opěrný bod císařských vojsk, neboť měl stálou, dost početnou posádku, a sem byly také před Švédy odvezeny cenné věci z jiných lichtenštejnských zámků, především z Rudy nad Moravou. Na druhé straně však vojenská posádka nadělala na zámku hodně škod,které nebyly nikdy zcela zahlazeny. Po třicetileté válce se stal kolštejnský zámek pouhým hospodářským sídlem správy panství a postupující centralizací lichtenštejnských velkostatků v 18. a 19. století klesal i význam zdejšího vrchnostenského úřadu.

V křídle vpravo od věže byl umístěn knížecí pivovar (po r. 1850 byl zrušen a částečně demolován), a když v r. 1866 došlo ke spojení správy kolštejnského a rudského velkostatku se sídlem v Rudě nad Moravou, byly rozsáhlé prostory zámku pronajímány k nejrůznějším účelům.  V roce 1850 věnoval kníže Lichtenštejn tuto část zámku obci, která tu umístila školu. Větší část dalších zámeckých prostor byla provizorně upravena na nájemní byty, z bývalého rytířského sálu se stala tělocvična . Někdejší krása renesančních interiérů, zejména řada sálů rozdělených příčkami na menší pokoje, zvala tak z větší části za své. Krutou daň splatil zámek také ničivému živlu – ohni. Kolem roku 1770 byl zámek požárem poškozen. Daleko zhoubnější však byl požár způsobený neopatrností zámeckých nájemníků 25. března 1926. Tehdy byl silně poškozen celý objekt. Kníže Lichtenštejn dal sice provést nejnutnější nouzové opravy ,zámek však obratem prodal . Postupně ho jako celek získala obec.

V roce 1945 se stal zámek majetkem MNV, ale zůstal z větší části nevyužit. V 60. letech převzal objekt n. p. Zdravotnické zásobování Praha, závod Ostrava, který  zahájil jeho rozsáhlou rekonstrukci. Z iniciativy okresních orgánů Státní památkové péče ujala se díla obnovy Skupina pro údržbu památek Vlastivědného ústavu v Šumperku. V r. 1965 byla sepnuta Černé věž, které po léta hrozila sesutím, a byla opatřena novou střechou. V roce 1971 byla zahájena stavba příjezdové silnice ze západní strany zámku.   Renesanční zámek v Branné, u něhož se dosud tyčí zříceniny gotického hradu , dostane tak po staletích opět svou tvář.

Dnes po opravách je zajímavá vstupní Černá věž s vyhlídkovým ochozem a nově opravený 50 metrů dlouhý most,který patří k nejdelším zámeckým mostům u nás.