První písemná zpráva o vsi Kokořínu je z roku 1320, zřejmě nedlouho po dokončení stavby hradu. Kdo byl stavebníkem hradu, není zcela jisté, ale protože v roce 1320 vyměnil Hynek Berka z Dubé Kokořín s Jindřichem z Osměchova za Velešice, dá se předpokládat, že jim byl právě on. Další zpráva je až z roku 1379, kdy se připomíná Pešek z Kokořína, který byl v roce 1386 již mrtev a zanechal po sobě sirotky. Za husitských válek držel hrad stoupenec krále Zikmunda Aleš Škopek z Dubé a hrad byl proto někdy po roce 1426 husity dobyt a pobořen.

 Po smrti Aleše Škopka z Dubé v roce 1434 zřejmě Kokořín zdědil Bohuněk z Klinštejna, ale dlouho jej nedržel. Již v roce 1437 byl majitelem přívrženec táborů a proslulý válečník Jan Řitka z Bezdědic. Ten zapsal hrad Kokořín s veškerýmzbožím v roce 1444 Závišovi z Klinštejna, horlivému stoupenci krále Jiřího z Poděbrad, jemuž pomáhal v roce 1448 dobývat Prahu a krátce na to zemřel. Po Závišově smrti byl v roce 1454 jeho majetek prohlášen za odúmrť. Proti tomu se postavil Závišův bratr Hynek z Klinštejna a dlouhý spor s královskou komorou, jehož konce se nedočkal, protože zemřel roku 1460, ukončili vítězně až jeho synové Aleš a Hynek z Klinštejna a jejich bratranecJan z Klinšejna. Kokořín převzal Jan a v roku 1468 je připomínán jako věrný služebník krále Jiřího z Poděbrad.

 Pokud je známo neměl žádné syny a jeho dcerou je snad neznámá šlechtična, na jijímž náhrobku v kostele v Hrádku je uvedeno, že byla kokořínskou dědičkou. Zbytek nápisu je bohužel nečitelný, lze pouze rozeznat erby Sekerků a Klinštejnských. Zcela určitě měl však dceru Markétu, provdanou za Mikuláše Pecingara z Bydžína, která se okolo roku 1500 soudila o své věno pojištěné na Kokoříně s jeho držiteli Petrem Radslavem Beřkovskými ze Šebířova. Kokořín v roce 1537 připadl Dorotě Beřkovské a patřila k němu pouze ves Kokořín, dvůr a mlýn pod vsí.Když si Dorota dala v roce 1544 svůj majetek zapsat do zemských desek, uvádí se Kokořín již pustý. Zdá se, že Beřkovští na Kokoříně nesídlili a neudržovaný a snad jenom provizorně opravený hrad chátral. Dorota se provdala za Mikuláše Kaplíře ze Sulevic a ti drželi hrad až do roku 1590, kdy ho koupil Oldřich Hrzán z Harasova. Zanechal syna , ale ten ještě nebyl plnoletý a jeho matka se znovu provdala, dosáhla svolení k prodeji v roce 1609.

 Hrad kupuje císař Rudolf II, ten o rok později prodává Berkovi z Dubé, takže se hrad opět stal majetkem rodu, který ho založil. Václav Berka z Dubé byl jedním z předáků stavovského povstání proti Ferdinandovi II. z let 1618-1620 a po bělohorské bitvě včas ujel ze země. Zachránil si sice život, ale joho majetek byl zkonfiskován a v roce 1622 ho koupil Adam z Valdštejna. Ten vyměnil Kokořín se svým příbuzným Albrechtem z Valdštejna a tak se stal hrad součástí frýdlantského vévodství. Po Albrechtově zavraždění v roce 1634 bylo jeho panství znovu konfiskováno a v roce 1636 podstoupeno císařskému generálovi Janovi z Böcku. Na sklonku třicetileté války byl hrad zařazen mezi pevnosti, které se nesměly opravovat, aby nemohly sloužit jako opěrné body nepřátelského vojska a rychle se proměňoval ve zříceninu. V roce 1700 zemřel poslední z rodu Böcků a jeho statky byly rozděleny mezi jeho dcery.

 V 18.století se vystřídali v držení Kokořína Bubnové z Litic, po nich Sweerts-šporkové a O´Reilliové. V 19.století patřil nejprve Ahrenberkům a v roce 1884 jej Žofie z Ahrenbergu prodala manželům Jírovým. Tito majitelé však pokládali hrad za zříceninu a nevěnovali mu nejmenší péči. o to větší pozornosti se však těšil mezi umělci jako byli básník Karel Hynek Mácha a malíři Antonín Mánes a Josef Navrátil. obrat k lepšímu v péči o hrad nastal po roce 1894, kdy Kokořín koupil Václav Špaček, velkoobchodník povýšený do šlechtického stavu, který proti všem zásadám heraldicky přijal obraz hradu do svého znaku. Jeho syn Jan zachránil v letech 1911-1919 Kokořín nákladnou restaurací podle projektu E.Sochora od úplné zkázy, ale zbavil ho také značné části jeho romantického půvabu a porušil jeho původní ráz. Odborný dozor při restaurování hradu měli sice tehdejší nejlepší znalci Zikmund Winter, Čeněk Zíbrt, Augustin Sedláček a Zdeněk Wirth, ale majitel se neomezil na obnovu středověkého hradu a přes jejich dobře míněné rady se snažil podle dobového vkusu učinit z Kokořína památník své rodiny .

 Od roku 1945 byl hrad v rukou československého státu. V letech 1995-2005 začíná spor o navrácení hradu do rodu Špačků. Dnes jej opět spravuje rodina Špačků a můžete si zde prohlédnout Zástěnu s výšivkou, Kouzelnou kolébku z 16.století, ale také zachovalý gotický oblouk ze 14.století. Hrad si určitě zaslouží pozornost a návštěvu, kde se každý odreaguje a bude se cítit báječně.

POVĚST:
V noci prý vyjíždí z brány do okolních skal černý rytíř na koni s kuší v ruce, provázený smečkou divokých psů, s ohnivými jazyky. Úderem půlnoci se se tu zjevuje i přízrak panny, stírající krvavou skvrnu ze zdi.Kdysi údajně pomohla dopadnout krutého loupežníka , který zabil jejího otce i matku, sama mu nožem uřízla hlavu.