Historii připravil náš zahraniční dopisoval Jarek ze Stuttgartu

Tato zřícenina se nachází asi 1100 metru nad morem. V její přímé blízkosti se nacházejí po obou stranách německo-rakouské hranice četné další hrady, zříceniny, tvrze a podobné stavby, včetně slavného zámku Neuschwanstein.

Hrad se počítá k jedné z posledních velkých hradních staveb  německého středověku. Stavitel hradu zde záměrně použil -skutečně anachronicky- typ vysoké středověké hradní stavby, zatímco na jiných místech již docházelo  k opouštění hradu či jejich přeměn  na pohodlnější zámecký typ.

Hrad byl postaven roku 1418 Friedrichem z Freyberg a na Eisenbergu, nejstarším synem stejnojmenného hradního pána vedlejšího hradu Eisenberg. Stavba se táhla až do roku 1432, neboť výnosy z malého, k  hradu přináležícího panství, které si hradní stavitel nechal na sebe převézt jako předčasné dědictví, byly malé. Prvopočátky stavby vycházejí ještě stále z hlavní zdi hradního jádra, hlavní hradní věže a velkého silného hradebního opevnění předhradí.

Tato hradní stavba připomíná dvěstě let starší stavbu středověkého hradu, postaveného na kopci, obehnaného hlubokými příkopy, s velmi působivým cimbuřím a palasadamy. Friedrich z Freybergu chtěl pravděpodobně v časech již upadajícího rytířstva a počátku zmáhajícího se měšťanstva vytvořit symbol, jako manifest nepřerušeného mocenského nároku panstva a šlechty. Jistě k tomu přispěla i orientace na velikost a nároky vládnoucího panstva, na pět minut chůze vzdáleném otcovském hrade.

Stavba, jakož i velké náklady na údržbu přinutily potomky stavitele hrad roku 1480 prodat rakouskému arciknížeti. Navíc chyběl i mužský dědic.Arcikníže však již brzy nato zastavil hrad Hohenfreyburg augsburgskému podnikateli Georgu Gossembrotovi, správci nedalekého tyrolského hradu Ehrenberg. Tento podnikatel investoval velké sumy do udržení hradu. Vojenské zařízení bylo skutečně technicky zmodernizováno a posilněno. Gosemmbrot provdal svoji dceru za Ludvíka z Freybergu ze sousedního  hradu a přenechal ji Hohenfreyberg jako sídlo.  Roku 1502 tento augsbursky podnikatel umírá a jeho vdova držela hrad jako léno až do roku 1505.

Modernizace opevnění zástavních držitelů se vyplatilo již roku 1525 během selských válek. Rakouský purkrabí hradu mohl s úspěchem pokus povstalců hrad dobýt odrazit, ovšem také díky  posile žoldnéřů, kterou si vyžádal v Innsbrucku. Roku 1646, tedy již koncem 30-ti lete vlaky byly rakouské strážní hrady Hohenfreyberg, Eisenberg a Falkenstein na příkaz tyrolské vlády zapáleny a poškozeny. Šlo o to, aby se tyto hrady nedostaly do rukou blížících se protestantů a nemohly jim sloužit jako základny.

Nicméně blížící se útočníci změnily a zvolili jiný směr svého pochodu, takže poškození a částečné zničení hradu se ukázalo jako nesmyslné. Všechny tři zříceniny jsou od těch dob neobyvatelné.

Po bitvě u Slavkova muselo Rakousko veškeré svoje državy v Allgäu postoupit Bavorsku. Království Bavorka prodalo pak Hohenfreyberg roku 1841 zpět na rodu svobodných panů z Freybergu, v jejichž držení je hrad do dnes.