| |
Na západní straně skalnatého
ostrohu prudce klesajícího do údolí Prunéřovského potoka dal zřejmě
samotný panovník Václav II. v letech 1300-1310 na ochranu obchodní cesty
postavil hrad Hasištejn, poprvé zmiňovaný v Majestes Carolina r. 1348.
Původní německý název hradu Hassenstein se vysvětluje chmurnou pověstí o
dceři jednoho z majitelů Hasištejnu. Otec odjel do války a dívku svěřil
starému kaplanovi. Děvče se ale provdalo za dobrodružného rytíře,
oddával je zmíněný kaplan. Hradní pán, když se vrátil veden nenávistí
zabil kaplana a svoji jedinou dceru dal zaživa zazdít. Pak se vrhl do
propasti.
V roce 1351 se hrad stal lenem pánů ze Šumburku a v roce 1418 ho
dobylo vojsko Václava IV., vedené Mikulášem Chudým z Lobkovic. Pan
Mikuláš pak hrad získal do zástavy a od roku 1421 jej držel jako dědičné
korunní léno. Dal opravit poškozené objekty, v díle pak pokračovali i
jeho dědici. Hrad byl na severní a západní straně rozšířen o nové
předhradí s branou a valeně zaklenutým sklepem o třech výškových
úrovních - na jehoi klenbě, vyrovnávající svažitý terén, vzniklo
nádvoří. Zároveň bylo zbudováno i nové předsunuté opevnění. Jádro hradu
má protáhlý tvar. Na severní straně stojí velká válcová věž (bergfrit),
vysoká 22 m, se zdmi silnými až 3,5 metru, upravená na rozhlednu. Na
jižní straně je palác. Proti vstupní bráně stojí částečně zřícená kaple
se zbytky křížové klenby, k ní z boku přiléhá další křížové zaklenutá
prostora se zbytky šnekového schodiště. V 15, století přibylo vnější
opevnění se dvěmi baštami.
Pozdně gotická přestavba hradu je spojena s nejznámějším z
majitelů Bohuslavem Hasištejnským z Lobkovic (1461-1510). Známý
humanista, cestovatel, spisovatel získal vzdělání na italských
univerzitách. V letech 1490-1491 cestoval po jižní Evropě, Palestině,
malé Ásii i severní Asfrice, pobýval na dvoře Vladislava Jagellonského v
Budíně a někdy od roku 1503 se natrvalo usadil na rodním Hasištejně.
Vytvořil tu kulturní středisko evropského významu - se svými přáteli
studoval přírodní vědu, astronomii, literaturu, vybudoval skvělou
knihovnu a shromáždil mimořádné sbírky uměleckých předmětů. Údajně tady
byla i alchymistická laboratoř. Lobkovicové drželi hrad do konce 16.
století, pak získal hrad císař Rudolf II. a od něj roku 1606 Štampachové
- ti tady už ale nebydleli. Za dalších majitelů - Martiniců - hrad
definitivně zpustl. K jeho zkáze přispěli i Švédové ve třicetileté
válce. V roce 1678 sloužily aspoň sklepy - k uskladnění piva z
prunéřovského pivovaru. Poslední soukromý majitel, statkář E. Kursch,
nechal v letech 1891-1892 zříceninu restaurovat a na předhradí postavil
hostinec. Ten v roce 1976 vyhořel, ale v roce 1995 byl nahrazen novou
restaurací
|
|
►
►
►
►
