Falkenstein je zřícenina hradu v Dolním Rakousku, založeného jako pohraniční pevnost v dominantní poloze nad stejnojmennou obcí kolem roku 1050 pány z Falkenštejna. Po vymření tohoto rodu se dostal do vlastnictví Lichtenštejnů. Roku 1140 se připomíná "Adalram de Valchenstain", jehož nástupce Kalhoch von Falkenstein založil známý klášter ve Schläglu (r.1218) sňatkem jeho dcery s Budivojem ze Skalice přešel hrad na české Vítkovce.

Jejich synem byl mimo jiné také Záviš z Falkenštejna, kandidát na českého krále a manžel Kunhuty, vdovy po králi Přemyslu Otakarovi II., jenž byl popravený na rozkaz krále Václava pod hradem Hluboká v jižních Čechách. Rakouský vévoda Albrecht I. poté hrad Falkenstein oblehl a vyhladověním donutil českou posádku k jeho vydání. V dalších dobách zde sídlili pasovští purkrabí, kteří se také psali po tomto hradě.V  roce 1346 přešel hrad na rakouské vévody.

Ale již roku 1351 zastavil vévoda Albrecht II. hrad pánům von Walsee, kteří byli postupně vystřídáni rody von Hals, von Oberheimer (ti zde vystavěli roku  1489 vodní věž), von Prüschenk, von Willinger a od roku 1527 von Herberstein. V roce 1572 hrad komplet vyhořel, ale byl znovu obnoven. Přestože byl hrad roku 1618 vyplacen ze zástavy, bylo sídlo a centrum panství přeneseno do nedalekého Altenhofu a starý hrad pustnul. Přesto byl do roku 1887 částečné obýván lesní správou.Roku 1860 se zřítil palác, a nakonec v roce 1911 poslední střecha.