Hrad Bouzov byl založen na počátku 14. století jako strážní hrad. Vystřídal řadu majitelů,  ve 14. století to byli pánové z Bouzova, Jan z Vildenberga, markrabě Jošt, pánové z Kunštátu (v této souvislosti je nutno uvést, že hrad Bouzov bývá někdy označován za rodiště českého krále Jiřího z Poděbrad); v 15. století hrad vlastnili pánové z Kunštátu, Zdeněk Kostka z Postupic a Jan ze Šelmberka; v 16. století rod Podstatských, Nakser z Chotějovic, Jan Berger z Bergu.

        V 17. století se stali majiteli hradu Friedrich z Oppersdorfu, Eusebie Podstatská, Leopold z Hodic či František Josef z Hodic. Posledně jmenovaný prodal hrad s celým panstvím roku 1696 Františku Ludvíkovi, falckraběti rýnskému, biskupovi ve Wormsu a Wratislavy, který působil současně jako velmistr Řádu německých rytířů a hrad tak přešel do majetku řádu. Tento stav setrval až do října roku 1939, kdy německý nacistický stát hrad zkonfiskoval.

      V období II. světové války na hradě sídlila jednotka SS. Od roku 1945 se hrad stal majetkem československého a později českého státu.V současné době je veden o vlastnictví hradu restituční spor mezi Českou republikou a Německým řádem. V průběhu staletí měnil hrad svou podobu i funkci. Zhruba do poloviny 16. století plnil hrad výraznou obrannou úlohu.  Během 18. století byly již ale obydleny pouze budovy předhradí a samotná budova hradu velmi rychle chátrala. Na konci 19. století rozhodl velmistr řádu arcivévoda Evžen Habsburský (1863-1954) o obnově hradu, usiloval o jeho přeměnu v reprezentativní sídlo.  Přestavba byla realizována na základě plánů architekta Georga von Hauberissera (1841-1922).