Jizerský horal 2021 od 1.1.2021 do 31.12.2021

kliknutím na datumovník znázorníte reportáž s fotkami

kliknutím na daný datum se znázorní reportáž

"Nevím jestli znáš horobrani.cz" - ptal se Aleš alias Kipki na "mesendřu". Takhle začalo mé Horobraní 17.5.2020. V lednu 2021 se na FB objevují zprávy o Výzvách na letošní rok a já hrdě prohlásil, že je udělám všechny. A tak se to stalo. Výzev začalo přibývat a já se ještě nabídl, že připravím Jesenického. No což, sliby se mají plnit a jako první výzvu dělám Jizerského horala. Konečně se uvolnilo i ubytování, počasí se umoudřilo a já mohu vyrazit. O Jizerkách se tradovalo, že jsou vhodné spíše pro cyklisty než pro pěšáky, při mé návštěvě v roce 2019 už jsem si to už moc nemyslel a po těch letošních mohu říct, že patří k těm nejkrásnějším pro turisty (jsem totiž skalkový typ). Má základna je v Lázních Libverda, kde jsem byl už minule a všechny trasy jsem si tak uzpůsobil - tvrdá příprava. Kromě výzvy Jizerský horal k tomu připojuji i mou výzvu Okolo Česka, takže některé trasy vypadají trochu divně
 

Den první - trasa Kořenov - Hejnice - trasa 46 km, převýšení +746, 16 horopointů a do výzvy - Bukovec 1005 m n.m., Paličník 944 m n.m., Smrk 1124 m n.m., Mědenec 777 m n.m.
 

     Logisticky náročná trasa - je potřeba se přesunout do Kořenova, což je na opačné straně hor, vlaky však jezdí a dokonce i na čas s přestupem v Liberci. Samozřejmě jako správný horobraník mám v plánu posbírat co nejvíce vrcholů, než dorazím na první bod, v mapě jich mám 5. To bude brnkačka, moc daleko to od cesty není a na mapách jsou zakresleny i lesní cestičky. Joooo, houbeles, Přes Václavíkovu Studánku se blížím k Zámeckým kamenům - ejhle, kde je ta cestička, co je na mapě ? Nacházím jen hustě a hodně zarostlý suchý les. No potěš koště, to bude horror. Tak tedy do toho, když už jsem tady, prodírám se lesem, lámu větvičky, větvičky píchají mě a já vypouštím z úst samé slušná slova, které Jizerky už dlouho neslyšely. Ach ta naše krásná čeština, má tolik krásných slov. Slyší je ale čundrák, který si tam na vrcholku hoví a suší si spacák. V údivu není schopen slov a ani nedokáže odpovědět na pozdrav, holomek. Zřejmě nepočítá, že se někdo od východní strany  bude plahočit až na vrchol. Ale to nezná Horobraníky. Konečně na vrcholku a nedaleko ještě další vrchol Zámky - první moje letošní jizerská tisícovka - ta se musí sebrat. Tak - povídám si pro sebe - to nejhorší mám snad za sebou, ted už to musí jít, nebo do půlnoci nedojdu. Ano, šlo to - na Hruškové skály a Bílé kameny se prodírám pro změnu hustým borůvčím. Vrcholky však jsou za odměnu - to opravdu stojí za to navštívit tato místa. Jen tak odhadem spočítám, jak mi ta celá trasa bude trvat pokud půjdu tímto tempem - někdy do půlnoci :D Ale snad nebude tak zle, však na Pytlácké kameny už vede cesta pohodlná. Konečně stojím pod prvním vyzývacím vrcholem Bukovec - ani nejdu na pivo - většina je stejně   zavřena (jestli i s vedoucím, to nevím).

Stoupám na Bukovec - slušné převýšení, ale ty panorámata. A koukám, že teď už to pofrčí - šlápnu do "pedálů" a doženu zpoždění. A tak se i stalo - míjím Pytlácké kameny (nahoře jsem již byl minule) a fofruji na Zelené kameny - občas mokro, občas ne, A zase ty kameny a zase nádhera. To se prostě neomrzí - už si to představuji na sněžnicích v zimě. Na nedaleký Plochý vrch se dostávám oklikou, jde o PR  a podle mapy tam mají být mokřiny. Určitě moudré rozhodnutí.

Blížím se ke krásné vyhlídce Paličník - dechberoucí výhledy, tady je moje premiéra, Nechybí konečně vrcholový plecháč značky Radegast, odpočívám a nabírám další síly - čeká mě totiž ještě zdolat nejvyšší bod Jizerských hor - Smrk. Tempo jsem zrychlil a podle novým propočtů bych měl být v cíli kolem 20 hodiny - no to by šlo. Ale čelovka v batohu samozřejmě nechybí - co kdyby. Když stoupám Nebeským žebříkem na Smrk (je to pouze 150 výškových) - potkávám dva cyklisty, co brzdí svá kola směrem dolů - moc jim to nezávidím a jsem rád, že to jdu nahoru. Začínám i funět a častěji dělám minutové pauzy - mé postarší tělo si už žádá další pauzu. Nic nebude, koukej makat, vrchol je za chvilku. Konečně Smrk ......... zdolal jsem další nejvyšší vrchol pohoří do mé výzvy. Na Smrku už ani noha, mám ho jen pro sebe  Říkám si, máš Peťane zpoždění, jdi nejkratší trasou, tj po modré. Je to nejkratší a taky nejstrmější, občas balvany a na jednom mi skoro upadne i tělo - šrám mám dodnes. Konečně dole pod Měděncem - nohy se plantají, jazyk nalepený na triku, už ani nevím, jak jsem se na vrchol Měděnce dostal. Že by ta nemoc - jak se jí to říká - něco od porcelánu prý. No já si někdy vzpomenu. Naštěstí už to je dnes jen z kopce - jen míjím jednu odbočku a k Obřímu sudu se nedostanu. Nakonec končím ve 20.20 - takže to vše dopadlo dobře. Ačkoliv unaven, jsem šťastný, že jsem tuto náročnou etapu zdolal, jen co si odpočinu, dám si další etapu.

1.6.2021 den druhý - okolo Tanvaldu, trasa 34km převýšení +1260, 12 horopointů. body do výzvy: Muchov 787 m n.m., Černá Studnice 869 m n.m., Mšenský vrch 633 m n.m., Vyhlídka 678 m n.m., Malý Špičák 678 m n.m.

     Po včerejší první etapě s tajným názvem Přechod Jizerských hor jsem se vydal do městečka Tanvald, abych zde zdolal nejen další body výzvy, ale také oslavil Den dětí :D Jako dárek si naděluji pivo na Černé Studnici.  Už první stoupání na Terezínku dá zabrat, odměna je pak ve formě panorámat z krásné vyhlídky  z roku 1853, kdysi se jí také říkalo Šouf. Kochám se, kochám do údolí řeky Kamenice a na městečko Tanvald. Po chvíli vyrážím dále - na první bod z výzvy Muchov. Už cestou k němu slyším z lesa nějaké ty dětské hlasy - ono je den dětí a z jedné školy mají dvě třídy výlet, ať nemusí být ve třídách v respirátoru, když je venku tak nádherně. A skutečně, pod vrcholem je doháním, jejich poslední úkol je najít tu druhou třídu. Prý se daří a nikdo nechybí. A na samotném vrcholu jsem se již kochám sám.

Teplota vzduchu se podezřele zvedá - musíš si Peťane najít nějaké to chlazení - už citím to pivo. Tak tady si teda musím odpočinout - je to polovina trasy a zřejmě už nic nebude.Sice není to do skla, ale žízeň se neptá v čem to je, hlavně co je uvnitř. A po krátké pauze se vydávám dále - teď už to musí být z kopce - občas taky jo, cestou na Mšenský vrch míjím ještě zajímavou rozhlednu, Nisanka na vrcholu Jizera (ano, máme tu dva stejné vrcholy) a další rozhlednou je Bramberk. Všude je však lidoprázdno, nikde nikdo, jen já.  Tak tomu je i na dalším bodu z výzvy - Vyhlídka, vystoupám nahoru a kochám se do údolí na Smržovku a na protější hřeben. Mě však uchvacuje jiný pohled - už asi víte, který.
 

A můj druhý výlet v Jizerkách pomalu končí - teď už mi zbývá poslední vrchol - Malý Špičák. Zajímavě řešená rozhledna a výhledy zase dechberoucí. Kdo tam byl, jistě potvrdí. Pak už hop a cestičkou přes cyklopark mířím dolů  zpět do Tanvaldu. Dnes opět krásný den s krásným počasím a krásnou krajinou.

2.6.2021 Den třetí - z Mníšku u Liberce do Hejnic, trasa 28km, převýšení 1158, 11 horopointů, vrcholy do výzvy: Skalní hrad 627 m n.m., Poledník 864 m n.m.

třetí den si dávám takovou odpočinkou trasu s menším převýšením, je třeba si odpočinout na okruh na Ořešník. Ráno hezky vláčkem do Mníšku u Liberce a pak vyrážím i do Žitavské pánve na Březový vrch. Cestička výborná, než dojdu zpět na značku, beru to zkratkami přes pastviny, slunce už zase svítí a začíná pálet. Vrch Strmý - už vím, proč je tak pojmenovaný pokud tedy půjdete až na samotný vrchol. Nedaleko je také Kančí vrch - to jsem zvědav koho potkám tam. Naštěstí nikoho. Pak už si to mířím na Špičák.
 

Tady už najdete i pár technických pomůcek, žebříky, schůdky, jistící lana. ta žlutá stezka nemá prostě chybu. Všude okolo skalky, skály, vyhlídky a já se kochám a kochám. Potkávám i první turisty. Šinu si to pomaličku, polehoučku na další bod z výzvy - Skalní hrad, který leží v samotném NPR, ale bod leží přímo na značené cestě.  Zde také začíná (nebo i končí - jak se to vezme) naučná stezka - klidně jí doporučím z údolí i pro děti, je tam spoustu zajímavých míst, různé malé dalekohledy, spoustu vyřezaných zvířátek či dokonce lesní fonograf. A tak určitě nepříjde tato cesta jako nudná pro nikoho. Já vidím i z jednoho úhlu i gorilu

Do Oldřišovského sedla se určitě nikdo nudit nebude. V sedle se pak rozhoduji, kudy to vezmu do Hejnic, sil je poměrně dost a tak si původní trasu upravuji a do Hejnic se vydávám přes Poledník, abych si ulehčil zítřejší náročnou etapu, obětuji se a těch téměř 400 výškových metrů vystoupám znovu pomalu, ale jistě. Jak se ukázalo později, byl to dobrý tah si odlehčit. A na závěr dne ještě odbočuji na vyhlídku Na Chatkách, která je nad Hejnicemi - nádherné místečko s vyhlídkou na hřeben Smrku či na poutní kostel Navštívení Panny Marie v Hejnicích. Už jste ho navštívili i uvnitř? Doporučuji se zklidnění mysli. I duševní odpočinek je potřebný

3.6.2021 den čtvrtý - na Ořešník a Jizeru, trasa 40km převýšení 1342m, 12 horopointů body do výzvy: Ořešník 800 m n.m., Jizera 1122 m n.m., Sněžné věžičky 1055 m n.m., Holubník 1071 m n.m., Ptačí kupy 1013 m n.m.

dnes je velmi důležitý pro splnění výzvy - pokud dám všechny body, je velká pravděpodobnost, že následující den bude Horal splněn. Na Ořešník se nesmírně těším, již jsem na něm byl před dvěmi lety a když se vyškrábete po těch schůdkách až nahoru, otevře se Vám dechberoucí výhled do údolí a na okolní hory - troufnu si říct, jedna z nejkrásnějších vyhlídek v Jizerkách. Kochám se výhledem a i letos jsem si nevzal nic na obkreslení vrcholové destičky, kterou tam najdete (a nejen tam).

Moc se nezdržuji, přede mnou je spousta vrcholů, miřím tedy k vodopádům na Velkého Štolpichu. Pak přes Skalku na Polední kameny - odtud už je krok na Frýdlanské cimbuří, krásné to zákoutí. Škoda, že se dnes nemohu dlouho kochat. Mířím totiž přes Smědavskou horu na Jizeru, kde hodlám vyfotit notoricky známou fotografii - vrchol Jizery v odrazu vody. Skoro se to povedlo, ten mrak má ale jiné plány a cloní slunci a nedá si říct. Za to když sestupuji dolů, mrak mizí a vrchol Jizery je zase krásně slunečně osvícen. Vracet se nebudu, tak akutní to není. A fofruji dále, do cesty se mi staví občerstvení Knejpa - neodolám si dát lahváče, přece to slunko už zase pálí. A nejsem tu sám, je tu i spoustu cyklistů. Já si to pak zamířím na vrchol Milíře (to ať mám uceleně zažlutěné) a nedaleko vrcholu se mi daří objevit i posledního sněhuláka, krčí se na cestě a už ho není mnoho.  Trochu mu i závidím - není mu vedro jako mě.

Mobilizuji síly - čeká mě totiž závěr - přes Černou horu na Holubník a Ptačí Kupy. Únava je sice už trochu cítit, ale to dám, Dolů to už není moc daleko, teda jestli po těch skalách neuklouznu. Proto tam jsou i ty technické pomůcky. A když už narážím na normální cestu, je vyhráno - teď už jen vydržet do Hejnic. Dnes to je na převýšení celkem brutus. Ale to hlavní se povedlo a na poslední den mi zbývají tři vrcholy do výzvy. Jen tak zběžně kouknu večer na měsíční žebříček - první flek. No i to zahřeje. I když po třech dnech to ještě vůbec nic neznamená.

4.6.2021 den pátý - z Krásné Studánky do Mníšku u Liberce, trasa 23km, převýšení 515m, 11 horopointů a do výzvy Dračí vrch 676 m n.m, Brdo  876 m n.m., Ostrý 552 m n.m.

dnes poslední den výzvy Jizerský horal, dostávám se ke zdárnému konci a dnes mě čeká jen nenáročná 23km trasa. To abych si odpočinul na zítřejší setkání s trvůrci apky na samotném Ještědu. Ráno použiji vlak, má to své výhody - nemusí se dělat okruh a vlaky jezdí poměrně zpět každou hodinu. Pokud mě tedy na prvním kopci, který je ve vojenském prostoru, neodstřelí. :D Sláva, nikde nikdo, přece to nepustím kvůli 100 metrů - co bych to byl za horobraníka.  Pak dorážím na Dračí vrch - čekám tu draka, nacházím tu nádherné výhledy na Liberec a na Ještěd

Dnes mám více času, zůstávám déle na to kochání, však sluníčko svítí, bouřka nehrozí. Škoda, že přes hráz přehrady se nedalo jít (uzávěra) - mohl jsem dorazit další dva vrcholy. Nezbývá, než jít na další vrcholky cestou, kochám se tak, že zapomínám foti.

No řekněte, není to ono ? Poslední vrch ve výzvě jsem cvaknul v čase 13:13 a tak po 5808 minutách (hrubého včetně všech odpočinků a cestování) jsem splnil Jizerskou výzvu, kterou nám připravili sami autoři apky. Jde vidět, že to tady opravdu znají a určitě nebylo lehké vybrat těch 20 nejlepších. Já jím tímto děkuji - nejen za skvělou apku, ale také za ty zážitky při poznávání nejen Jizerských hor.

A poslední fotka je přehled, co jsem všechno zažlutil za těch 5 dnů,  celkem 171km, nastoupané metry 5021, a 62 vrcholů. Večer si hezky zasloužím odměnu v podobě žlutavého moku s bílou čepičkou a těším se na další odměnu - a tím je setkání s tvůrci apky na Ještědu. Zrušil jsem kvůli tomu i předem naplánovaný okruh a nelitoval jsem. Krom setkání s tvůrci apky jsem se setkal také s obrem Mazou, kterého děti neustále budily a kterému se to moc nelíbilo.
 

a kdo nestihl fotky na FB či mé reportáže

• facebook - Peťánkův svět turistiky a fotek
   
• www - Peťánkův svět turistiky a fotek zde najdete úplně všechny výlety včetně záznamů, kudy jsem chodil
   
• na instagramu: petanek.von.troppau

a víte jak se chodí na Valašsku ?

Inu, ať jste robka nebo chlopek, musíte mít samozřejmě dobré háby, aby vás na hřebenu nepřekvapila spusta či snad nedejbože nmrzňačky. Cesta vás nejprve povede mezi rolemi, pak již začínají grapy, někdy je třeba překonat i hrdelné grapy. Nahoře už se všude kolem rozkládají hory, jen sem tam čistinka. Koho z náročného výstupu rozbolí nohy, může se na chvíli posadit na peň, sílu dodají i různé lesní plody, třeba hafery nebo černice, kříbů je všude plno. Na vrcholku si za odměnu můžete dát měrindu a poté následuje sestup zhlaněmi dolů. Není divu, když budete na konci dne sklundaní nebo dokonce dokaličení, horská turistika je náročný koníček. Za to mordovisko ale stojí,