Hrad Vildštej se poprvé připomíná v roce 1284 a jeho držitelem byl Holen z Vlčtejna, přítel Záviše z Falkenštejna. Koncem 13.století a v polovině 14.století je ještě doloženo několik šlechticů tohoto jména. Před rokem 1360 získali Vlčtejn Rožmberkové a ti také původně dřevěný hrad přestavěli a dali mu dnešní podobu. K panství patřily podle rožmberského urbáře z roku 1379 vesnice Chlumčany, Chouzov, Olešná, Holoubkov, Lhota, Třebín, Sloupek, Přívětice, Zhoř, Milínov, Velkov a Nezvěstice. Na hradě sídlil purkrabí, který zdejší rožmberský statek spravoval. Vlčtejn byl v počátcích husitské revoluce oporou katolické strany a proto se ho roku 1421 zmocnil Žižka při své cestě na Plzeňsko, purkrabím zde byl ustanoven Vilém Kostka z Postupic. Hrad zůstal v držení husitů až do roku 1422, přestože Žižka uzavřel s plzeňským landfrýdem příměří. V době bitvy u Lipan v roce 1434 byl zdejším purkrabím Svojše ze Zahrádky, který v roce 1435 uzavřel s Oldřichem z Rožmberka smlouvu, podle které měl držet hrad do té doby, než mu Oldřich nebo jeho matka Eliška z Kravař, vlastní majitelka hradu, vyplatí 400 kop grošů českých. Oldřich neviděl rád na svém hradě kališníka a proto se domluvil se Zbyňkem z Kočova, aby vyplatil hrad pro sebe. To se stalo v roce 1442. Po Zbyňkově smrti se však roku 1444 zmocnil hradu opět Svojše ze Zahrádky,

Od roku 1446 držel Vlčtejn Bedřich z Donína, stoupenec poděbradské jednoty a proto si také Jiří z Poděbrad vybral hrad jako místo jednání se strakonickou jednotou, poraženou 4.6.1450 v bitvě u Rokycan.Obě strany se sešly na Vlčtejně 9.6. a 11.6. zde uzavřely smlouvu, která vešla do českých dějin jako smlouva vlčtejnská. Byl to velký úspěch Jiříkovy politiky, který znamenal konsolidaci poměrů v Českém království a možnost dalšího pokroku poděbradské politiky. Páni z Donína drželi hrad Vlčtejn až asi do roku 1500, kdy Bedřichův stejnojmenný vnuk, stoupenec jednoty bratrské, prodal své panství v blízkosti katolické Plzně a koupil si Valečov, který byl blíž větším českobratrským centrům. Vlčtejn koupil sice Jan Varlejch z Bubna, ale jako majitel zároveň vystupuje Jan z Roupova, který od Bedřicha z Donína koupil Spálené Poříčí a Žákavu. Syn Jana z Roupova Kryštof prodal mezi lety 1587-1589 Vlčtejn majiteli blízkého Hradiště Janu Hradišťskému z Hořovic. Nový majitel měl tři dcery, z nichž Anna se provdala za Kryštofa Haranta z Pložic, který občas na Vlčtejně pobýval, třeba roku 1611 za vpádu Pasovských do Čech. Všechny tři sestry postoupily otcovské dědictví své matce. Po její smrti získala Vlčtejn jiná dcera, Markéta Karlova z Hořovic, která držela i blízké Hradiště u Bílovic a oba statky spojila. Nepohodlný hrad Vlčtejn přestal sloužit k obývání, zejména poté, když hradišťská tvrz byla znovu přestavěna a později přeměněna na zámek.

Manžel Markéty Karlovy z Hořovic Petr Tobiáš Karel ze Svárova hlasoval pro Fridricha Falckého jako českého krále, proto mu byl po Bílé hoře hradišťský statek zkonfiskován, ale pak vrácen jeho synovi Janu Václavovi. Ten však brzy zemřel a Vlčtejn s Hradištěm dostal jeho syn Kraštof Rudolf. Ten měl dvě dcery a po jeho brzké smrti v roce 1663 a po spletitém jednání dostal zdejší zboží Maxmilián Rudolf z Guštejna, manžel zemřelé dcery Kryštofa Rudolfa. Nový majitel neměl potomky a tak statky získala jeho vdova Polyxena Kateřina Vratislavová z Mistrovic, která se znovu provdala za Jana Josefa z Újezdu. Po vymření rodu získali Hradiště a Vlčtejn Krakovští z Krakova, z kterých nejznámější byl Hanuš. Po jeho smrti roku 1872 přešel majetek do držení Pálffyů.
Hrad zpustl, stal se zříceninou, byl však ve 40.letech 20.století restaurován. Je to menší, ale typický gotický hrad z doby Karla IV. Stojí na skalisku nad obcemi Želčany a Zdemyslice a je dnes zarostlý stromy. Na skalisku stojí palác, pod ním bývaly hospodářské a jiné budovy.Hradiště bylo obehnáno dvojím náspem a příkopem, jak je dodnes dobře vidět na severní i západní straně. Na ostatních stranách je opevnění už porušeno.Zde stávaly hospodářské budovy. K vlastnímu hradu se vstupuje po dřevěném schodišti. Na jižní a východní straně spadá skála přímo dolů, na severní a západní byla postavena vysoká hradba. Na náhorní plošině je malý dvorek a hned za ním jednoposchoďový palác obdélnikového půdorysu , na severní straně jsou jeho rahy zaobleny. Palác je přes 20 m dlouhý a přes 9 m široký. Půdorys je rozdělen příčnou zdí na dvě části, menší na jih a větší. Podle charakteru stavby se lze domnívat, že hrad stavěl stejný stavitel jako blízkou Radyni, tedy asi Vít Hedvábný, který Rožmberkům stavěl také Helfenburk.