Na skalnatém návrší nad říčkou Brtnicí lákají turisty a milovníky romantiky vůbec dosud vysoké a mohutné zříceniny hradu Rokštejna či Rukštejna. Původně se ovšem jmenoval Rutenštejn podle Rutha (Hruta) z rodu Hrutoviců, který jej po r. 1270 pravděpodobně založil. Jeden z nejstarších moravských hradů měl tehdy ovšem velmi skromné rozměry - tvořila ho jen velká obytná hranolová věž, částečně dřevěný palác a hospodářská budova, to vše obklopené zdí. Hradní skála dále chránil příkop a také předhradí, obehnané silnou hradbou.

Vzhled tohoto původního objektu pomohl odhalit nedávný archeologický výzkum. Poněkud hororovým objevem byl nález kostry novorozence, uložený do základů věže, cenný doklad o tom, jak dlouho se v myslích našich předků udržovaly některé pohanské zvyky. Věřilo se totiž , že tímto otřesným činem (zazdívaly se i panny, případně těhotné ženy) je možné zajistit stavbě bezpečnost a nedobytnost.

Kolem roku 1359 koupil rokštejnské panství markhrabě Jan Jindřich a učinil z něj centrum svých statků v okolí, které mělo také hájit jeho zájmy proti blízké Jihlavě. Protože těmto záměrům původní nevelké sídlo nevyhovovalo, dal je až na věž zbořit a vystavět hrad nový. Jeho jádro (horní hrad) tvořil kromě starší věže i nový obdélný palác s kaplí a velkým sálem, jehož místnosti vytápěla kachlová kamna a krby, na východní straně brána a menší hranolová věž. V prostoru této brány nalezli archeologové největší kolekci hracích kostech v Evropě, svědčící  to, že strážní si krátili volný čas hrou ve vrhcáby. Zcela přestavěno bylo i předhradí (dolní hrad), přístupné věžovitou branou, s tzv. dolním palácem, kuchyní a hospodářskými objekty, obklopené zalamovací hradbou.

 Po svém otci zdědil Rokštejn markrabí Jošt, který jej však koncem 14. století pro finanční potíže postoupil Hynkovi z Valdštejna. Jeho syn Jindřich se tu později ruku v ruce se svým švagrem a spolumajitelem hradu Zikmundem z Křižanova (a samozřejmě i s početnou posádkou) věnoval loupežení. Za husitských válek patřil Rokštejn Zikmundovi z Valdštejna, nepříteli katolické Jihlavy; vojsko tohoto bohatého města proto po roce 1423 hrad oblehlo a donutilo jeho obránce k odchodu. Objekt byl však definitivně zničen až po polovině 15. století, zřejmě v roce 1468, kdy jej dobyl Matyáš Korvín. Dochovaly se výrazné zříceniny všech částí, zejména horního hradu.

 K devastaci hradu přispěli i četní hledači pokladů, který je prý ukryt kdesi hluboko v podzemí. Hlídá jej velký černý pes, získal nějaké cennosti je možné jen o Květné neděli nebo na Velká pátek. Kdysi se to údajně podařilo jisté děvečce, která si z něj třikrát nahrabala.