Kdy zde vzniklo první opevněn , to dodnes nevíme. Skvělá strategická poloha a nálezy hradištní keramiky dávají tušit, že i Loket patřil kdysi k hradištní a obranné soustavě slovanského Sedlácka. Starý Loket vznikl asi v 9.-10.století. Později asi v 11.století vzniklo asi nějaké větší hradiště či hrad už v místech dnešního Lokte. Z tohoto nejstaršího loketského hradu se nám dnes zachovala  hradní věž i pozdější gotický hrad. Při stavebním průzkumu loketského hradu v roce 1966 byly objeveny ve starém točitém schodišti v severní části hradu pozůstatky románské rotundy z první poloviny 12.století s několika poschodími. Dnešní loketský hrad byl založen asi v první polovině 13.století.

 V roce 1234 se poprvé mluví o královském hradě Lokti, který se označuje pouze českým jménem. Dnešní podoba hradu však vznikla pozdějšími přestavbami, počínajícími dobou krále Václava IV a to kolem roku 1390 a konečnými v hlavních rysech obdobím šlikovským do roku 1547. Loketský hrad byl už několik desetiletí po svém postavení oporou králi Václavovi I. proti jeho odbojnému synu Přemyslu Otakaru II. Když se pak Přemysl stal králem, zřídil kolem Lokte systém lén, jemuž stál v čele jeho zástupce v kraji, loketský purkrabí. V době lucemburské sloužil Loket často jako dočasné sídlo členů královského rodu a byl proto rozšiřován, zdokonalován a poprvé i přistavován. Několikrát jej navštívil král Jan Lucemburský, jeho manželka Eliška Přemyslovna s kralevicem Václavem,pozdějším Karlem IV.. Rád a často sem také jezdil král Karel IV. s jedním takovým pobytem souviselo jistě i založení našeho prvního lázeňského města, Karlových Varů a to před rokem 1358.

 Na Lokti pobýval i jeho syn Václav IV, který odtud vedl válku s Ruprechtem Falckým v letech 1406-1407. S tím souvisela zmíněná přestavba hradu i vybudování prvního kompletního opevnění města, které vzniklo postupně z loketského podhradí brzy po vzniku hradu a jež se poprvé připomíná v roce 1288. Za  Václava IV. kolem roku 1390 nebo o něco dříve vznikla dnes už nezachovaná první hradní brána s obloukovitým obezděným ochozem na jižní straně před druhou, dosud dobře zachovalou gotickou branou s cimbuřím z poloviny 14.století. Napravo od ní je další budova, o níž už dnes nevíme, k jakému účelu sloužila. Zachovaný vrcholek jejího portálu vede k domněnce, že vznikla současně s nejstaršími hradními obytnými budovami. Její poloha by zase nasvědčovala tomu, že souvisela s branou a jejími strážci. Nalevo od druhé brány vedla cesta kolem markrabského domu přes menší dvorek, za nímž bývala třetí a čtvrtá brána, které se nezachovaly, podél hradby na hlavní nádvoří. Na druhé straně ohraničuje dvorek skála, na níž stojí hlavní hradní věž, která byla dříve oddělena ještě zvláštní vnitřní budovou. Před ní stávaly dvě další budovy, které známe už jen ze starých rytin a zápisů. Byly to skalní světnice a dřevěný dům na východním okraji vnitřní hradní skály.

Markrabský dům je dvoupatrová budova ve tvaru uprostřed zalomeného čtyřúhelníku. Patří k nejstarším částem hradu, ostění oken jej datuje ke konci 14.století, i když mohla být založena už dříve a v oné době přestavěna. Snad zde původně sídlili nejvyšší činitelé staré krajské správy, s čímž by mohlo souviset její jméno. Naproti tomu nelze souhlasit s jejím historickým začleněním do vohburské německé kolonizace,která se datuje do druhé poloviny 11. a první poloviny 12.století. To  by zcela odporovalo její stavební formě a historickým zprávám.  Ze stavebního hlediska jsou zde nejcennější dvě původní gotická arkýřová okna s profilovaným kamenným ostěním. Hlavní hradní věž je čtvercová třípatrová stavba ze žulových bosovaných kvádrů. Protože svou formou a stavebním pojetím připomíná poněkud Černou věž na chebském hradě, byl její vznik a vznik celého loketského hradu spojován se štaufskou nebo dokonce vohburskou kolonizací ve 12.století. podle nejnovějšího výzkumu pochází i ona nejspíše z doby Václava IV, to je konec 14.století podobně jako ostatní dodnes zachované objekty z nejstarší části hradu.

 Do věže se vcházelo od severozápadu portálem, ústícím na pavlač, spojenou s ochozem dnes už zbořené vnitřní hradby pod věží. Na hlavní věž navazovaly skalní světnice, čtverhranná budova. Nazývala se tak asi proto, že její část byla vytesána do skály. Snad to byl nejstarší hradní palác, čemuž by nasvědčovalo umístění ve středu hradu v sousedství hlavní věže. Zdá se, že uvnitř hradeb původního hradu bylo nejen dnes značně vysunuté markrabství, ale i loketský farní kostel svatého Václava, který je uváděn už mezi starými křižovnickými farami v roce 1240, nejde-li ovšem o onu starou románskou rotundu předgotického hradu z první poloviny 12.století. O hradní kapli v jihovýchodním traktu nejde, poněvadž je mnohem pozdějšího původu. V době husitských válek byl Loket jednou ze základen nepřátel husitství v kraji. Král Zikmund jmenoval zde už brzo po jejich začátku purkrabím Půtu z Illburka, který měl řídit obranu celého kraje proti husitům. Ti se zde objevili už roku 1421, potom při návratu z bitvy u Tachova roku 1427 a hlavně v roce 1429 pod vedením hejtmana Jakoubka z Vřesovic, který tudy táhl z Ostrova na Cheb.

 Nepočetným jízdním sborům se sice nepodařilo pevný Loket dobýt, ale odradily jeho posádku od všech dalších výpadů proti husitskému okolí. Po Půtovi  byl Kašpar. Po smrti Kašparova syna Matěje v roce 1487 došlo k dvojímu dělení. Mikuláš dostal markrabství. K druhé velké přestavbě a rozšíření loketského hradu došlo v době šlikovské v letech 1434-1547, hlavně po dělení šlikovského majetku z roku 1489. Šlikové se snažili především přebudovat starý gotický hrad na pohodlnější stálé sídlo. Koncem 15.století byly postaveny velké sálové prostory ve východním křídle hradu, kde byly umístěny stáje a jiné hospodářské budovy. Na začátku 16.století roku 1547 byly vybudovány velké několikaposchoďové sálové budovy v severníma východním křídle hradu. V jihozápadní části hradu byla ve druhém poschodí , tak zvaná dvorská světnice, kde se shromažďovala krajská šlechta. 

 Před zbouráním těchto částí hradu zde byla na stěně namalovaná bohyně spravedlnosti, obraz Jeronýma Šlika a různé erby. Na dveřích byla vytesána data 1441 a 1529. Vedle byly světnice, zvané ještě v 18.století zemské. Roku 1598 byl starý zvedací most u městské brány při cestě do Karlových Varů nahrazen stálým klenutým mostem s pilíři a místo staré brány s věží si dali měšťané postavit mohutné opevnění. V roce 1551 propůjčil Ferdinand I. Loket s purkrabstvím a jinými bývalými šlikovskými panstvími pánům z Plavna, ale brzo se s nimi rozešel a v roce 1562 jim Loket odňal a propůjčil jej loketským měšťanům. Ve druhé polovině 16.století získali zdejší měšťané Kynšperk, Hartenberk a v roce 1598 skoro všechna loketská léna, panství i loketský hrad a rozhodování o jeho údržbě. S tím souviselo i zřízení stájí a zbrojnice ve starém markrabském domě. V době Rudolfa II. byl pro spiknutí proti císaři na Lokti vězněn významný představitel katolické strany Jiří z Lobkovic, který po sňatku s Kateřinou z Lokšan v roce 1575 dosáhl přízně u dvora a stoupal rychle k nejvyšším úřadům. 

V roce 1574 byl jmenován  štolbou Ferdinanda II. , v letech 1582-1584 byl nejvyšším komorníkem a v letech 1586-1594 nejvyšším hofmistrem. Jeho rychlá kariéra byla přerušena neúspěšným spiknutím v roce 1593,  pro které upadl i se svým bratrem Ladislavem do nemilosti císaře a roku 1594 musel prodat své statky a byl internován.  Roku 1606 vyšla jeho Apologie /Obrana/,kde se projevil jako vynikající právník , přestože autorství vzala na sebe  jeho dcera Eva.  Její vydání však zhoršilo jeho postavení natolik, že byl převezen na Loket, kde žil až do své smrti v roce 1607. Loketští měšťané mu zde zřídili přiměřený byt, kde však přesto zanedlouho zemřel, nejspíše na následky mučení.  Zlé pohromy postihly město, panství i hrad za třicetileté války. Nejprve se zde dlouho 1620-1621 bránili s pomocí mansfeldské posádky pod vedením rytíře Globnara evangeličtí stavové, nakonec je však přece jen přemohla valdštejnská vojska.V letech 1631-1632 se evangeličtí emigranti s Globnarem načas vrátil, ale potom museli odejít definitivně. Ke konci třicetileté války roku 1648 dobyli Loket Švédové a vyplenili jej, protože předtím tvrdošíjně odmítal jejich výzvy ke kapitulaci.

V roce 1680 se v okolí města i po celém kraji rozhořelo povstání poddaných , bylo však krvavě potlačeno  a následovalo přísné vyšetřování i popravy na Loketsku. Město i hrad Loket začaly po třicetileté válce upadat , zejména když ve druhé polovině 17.století značná část a roku 1714 dokonce celý Loketský kraj byl připojen k Žatecku. Situace se zlepšila v roce 1751 , když byl Loketský kraj obnoven, ale doby staré slávy se už nikdy nevrátily. Teprve později byl hrad obnoven jako historická památka. Od počátku 19.století docházelo dokonce k bourání některých částí hradu, které nebylo možno snadno obnovit nebo opravit. Roku 1822 to postihlo skalní světnice a později byly hradní paláce sníženy o jedno patro, zbaveny detailů a důkladně přestavěny.  Po roce 1818 byly za purkmistra Martina Kopeckého špatné krovy strženy a nahrazeny novými a příliš vysoké zdi stavení na jižní straně sníženy a to u hradních paláců.  Později byly prováděny i další konzervační a restituční práce, které zachovaly tuto cennou památku naší minulosti. V těchto pracích se pokračuje dosud. Po roce 1945 byla expozice rozšířena i do prostor horního hradu. Dnes tady jsou stálé expozice historického porcelánu, archeologie a stavebního vývoje hradu, výstava obrazů Lokte z přelomu 19. a 20.století. Nahlédneme i  do slavnostního sálu, vězeňské kobky, prohlédneme si torzo románské rotundy. Dnes hrad Loket je nádhernou historickou památkou,která si určitě zaslouží pozornost ,třeba jako výlet na víkend.