Hrad, stojící v příjemné lesnaté krajině na jednom ze žulových vrcholů Novobystřické vrchoviny, střežil od pradávna hranici tří historických zemí - Čech, Moravy a Rakouska. Dnes patří k nejstarším, nejrozsáhlejším a nejlépe zachovaným u nás. Vznikl počátkem 13. století pravděpodobně z iniciativy krále Přemysla Otakara I., jako význačná vojenská opora panovníka na neklidné česko-rakouské hranici. Kolem roku 1260 jej získali Vítkovci z třeboňské větve, kteří se pak psali z Landštejna. Nejváznamější z nich byl Vilém z Landštejna, zprvu odpůrce, pak rádce a diplomat Jana Lucemburského, za Karla IV. moravský zemský hejtman a nevyšší pražský purkrabí. V roce 1381 získal hrad od krále Václava IV. Konrád Krajíř z Krajku, původem ze Štýrska, a jeho rod tu sídlil téměř po dvě století Krajířové časem splynuli s domácím prostředím a získali četné úřady, hlavně na Moravě. Landštejn dali přestavět a rozšířit jeho opevnění. Konrádův sn Lipolt byl úhlavním nepřítelem husitů. V roce 1420 neúspěšně obléhal Tábor, za což se mu Žižka pomstil tím, že náhlým výpadem dobyl a vypálil Landštejn i Novou Bystřici a zajal Lipoltovu manželku i děti.

 Ve 2. polovině 15. století byl hrad pozdně goticky přestavěn, na jz. straně vyrostl nový palác, opevněný hradbou s věžemi. Opevnění bylo průběžně zdokonalováno až do poloviny 16. století. V roce 1618, kdy hrad držel jihlavský měšťan Gottfried Neumeier z Vinterberka, příznivec českých stavů, se jej marně snažilo dobýt císařské vojsko hraběte Dampiera. Podařilo se to až o rok později hraběti Ruquoyovi, který vyhladovělou stavovskou posádku donutil složit zbraně.

 V letech 1685-1816 vlastnili Landštejn Herbersteinové. To už však sláva kdysi významné pomezní pevnosti dohasílala. Počátkem 60. let 17. století uhodil do jedné z věží blesk a srazil jedno její nároží. Podruhé zapálil blesk v roce 1771. Tentokrát byly následky tragické - objekt zcela vyhořel, zůstal neobýván a měnil se ve zříceninu, obyvateli okolních vsí pilně rozebíranou na stavební materiál. V 70. a 80. letech 20. století byl důkladně zrekonstruován.

V severní věži se vzácně dochovala románská hradní kaple s apsidou a tribunou. Z vrcholu jižní věže se otevírá krásný výhled do širokého okolí. V jednom z objektů na předhradí je malá expozice o archeologickém výzkumu, v patrech velké věže informační panely o historii hradu. Já mohu doporučit tento hrad navštívit - zmínil bych se o nádherné třetí bráně, která vedla do románského hradu (viz foto), krásé výhledy z věže

Pověst: Za větrných nocí bývá na hradě slyšet děsuplné kvílení a vzdychání. To se ozývá duch pána Viléma z Valdštejna, který  pro svou krutou povahu nenašel v hrobě pokoje. Na cestě pod hradem je také občas možné zahlédnout přízrak Bílé paní s vlajícím závojem, duch hradní oanbí Markéty, naříkající nad svým údělem.