Královský hrad Křivoklát ,první písemný záznam o hradě Křivoklátě je z roku 1110, kdy  podle kronikáře Kosmase kníže Vladislav I. (1109 – 1117, 1120 – 1125) uvěznil svého bratrance Otu Černého, knížete olomouckého, který tu pak dlel až do roku 1113. Podle kronikáře byl hrad před rokem 1110 přestavěn. Poněvadž na hradě nebyla kaple, slavil kníže Vladislav I. ještě roku 1124 vánoce na svém nedalekém dvorci Ztečně, kde byla svatyně.

     Podle dochovaných náznaků a na základě  pramenů bylo na ostrohu nad rokytou již před rokem 1110 hradiště s valovým opevněním. Hrad postavený Vladislavem I. před rokem 1110 vyrostl v krátké době v starém valovém opevnění ve východní části hradiště, kde ostroh vybíhá do špice. Byla to již kamenná stavba, skládající se z mázhaus, velká síň, paláce a obytné věže, oddělená od západní části hradiště příkopem. Na této první stavební etapě měl podíl také Přemysl Otakar I. (1197 – 1230), který si toto sídlo na Rokytkou oblíbil a už rok po svém zvolení tu pobýval. Roku 1222 zde vydal majestát klášteru v Doksanech a roku 1224 klášteru v Plasích. Na hrad přemístil také úřad lovčího ze Zbečna, jehož knížecí dvorec přestal být definitivně venkovským sídlem krále a stal se jím právě hrad nad Rokytou.

Také Přemyslův syn Václav I. (1230 – 1253) si zamiloval nejen hrad Křivoklát, ale i celý kraj pro jeho hluboké lesy.  Pro častý a delší pobyt krále a jeho družiny však už hrad nestačil, a proto musel být přestavěn. Tato druhá stavební fáze, Václavova, začala kolem roku 1240, trvala téměř až do jeho smrti a nebyla dokončena.

V současné době je toto stavební období 13. století předmětem archeologického průzkumu na základě nálezů zdí a zbytků mramorových podlah na prvním hradním nádvoří. O této stavbě se dosud nevědělo a byla zcela neznámá, proto ji historikové při popisu stavebního vývoje hradu dosud nikde neuvádějí. A nejde pravděpodobně o bezvýznamnou stavbu, jak dosvědčují též bohaté nálezy různých předmětů. Světlo do této stavby vnese až výsledek archeologického průzkumu, který provádí dr. Durdík.

Nad Rokytou se nyní tyčil skutečný královský hrad s opevněním po způsobu hradů v západní Evropě a byl také podle tehdejší módy nazýván. Dokazují to listiny, které král Václav I. na hradě vydal. Jsou datovány rokem 1240 „in Castello“, rokem1241 „in Burgelin“, rokem 1242 „in Castello quod Burglin dicitur“, rokem 1244 „Burgleis in Castello“ a rokem 1251 „in Burgillino“. Všeobecně byl však hrad nazýván Castellum novum, Nový hrádek. Roku 1251 v něm král Václav I. hostil svého zetě markraběte Jindřicha Míšeňského.
Král Václav I. se zdržoval naposled na svém Novém hrádku ještě v září 1253, kdy těžce onemocněl. Odtud byl převezen na své druhé sídlo do Králova Dvora u Berouna, kde ještě téhož roku zemřel.

Také Přemysl Otakar II. (1253 – 1278) se Křivoklát oblíbil. Poněvadž nebyl ještě dostavěn, pokračoval v otcově díle v gotickém slohu. Přemysl měl dostatek prostředků, aby z hradu vytvořil reprezentační sídlo českých panovníků a středisko kraje a korunního panství. Za pobytu Přemysla Otakara II. bývalo na hradě rušno. Odtud jsou datovány i některé jeho listiny. Aby hrad byl chráněn a bylo o něj dostatečně pečováno, zavedl král služebné a robotné manské služby. Služebné manství vykonávali svobodní majitelé vsí, dvorů a tvrzí kraje, kteří měli za povinnost obranu hradu. Někteří sídlili na hradě, jiní se museli dostavit na hrad na rozkaz panovníka nebo jeho zástupce – purkrabího či hejtmana buď ve zbroji, nebo ji obdrželi až na hradě. Robotné manství vykonávali poddaní, kteří pečovali o hrad a jeho vnitřní život. Za tyto služby dostávali manové od panovníka různé odměny a úlevy. Přemysl Otakar II. přemístil též krajský soud do Rakovníka a na hradě ustanovil purkrabího, který tu od roku 1267 zastával úřad zástupce krále a byl nejvyšším pánem hradu Křivoklátu a jeho panství.

Po smrti Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli v roku 1278 ustal na Křivoklátě téměř veškerý život a současně přestaly i práce na jeho další výstavbě. Nebyla dokončena hradní kaple, kterou dostavěl až roku 1287 Václav II. (1278 – 1305), jenž na hradě pobýval už jen málo. Jeho správu svěřil Zbyslavovi Zajíci z Třebouně. Křivoklát sloužil potom Přemyslovcům až do roku 1306 jen k přechodnému pobytu při lovech.

Rudolf I. Habsburský (1306 – 1307) umístil na hradě švábskou vojenskou posádku. Hned po jeho smrti zmocnil se hradu roku 1307 Vilém Zajíc z Valdeka. Jan Lucemburský (1310 – 1346) mu jej sice ponechal v zástavě za peněžitou půjčku, ale na hrad zajížděl. Pobýval tu r. 1315 a vydal zde list pro ves Lubnou u Rakovníka. Po požáru Pražského hradu roku 1316 se stal Křivoklát na čas útočištěm královny Elišky a jejích tří dětí. Nejstaršího Václava (Karla) zanechala potom při návratu do Prahy na hradě dočasně v opatrování. Po smrti Viléma Zajíce roku 1319 přešel hrad Křivoklát opět na krále, který sem znovu převezl prvorozeného syna Václava (Karla), než byl odvezen do Francie. Od prosince 1331 držel hrad dlouholetý křivoklátský purkrabí Oldřich Pluh z Rabštejna. Po dvou letech byl pak Burgschloss či Purglinum nebo Pürglitz, jak se tehdy začal Křivoklát nazývat, s velkým úsilím a peněžitým nákladem navrácen královské koruně.

Křivoklát ožil opět klidným životem za Karla IV. (1346 – 1378). Král ubytoval na hradě svou první manželku Blanku z Valois, jíž se tu narodila dcera Markéta. Roku1348 zde vznikl zákoník Karla IV. Majestas Carolina a mnohé listy, datované odtud až do roku 1375.
Křivoklát si oblíbil Karlův syn Václav IV. (1378 – 1419), jenž tu strávil léta mládí se svým vychovatelem vyšehradským proboštem Burghardem. V době své vlády prodléval na hradě často i celé měsíce ve společnosti svých oblíbenců, mezi nimiž byl též zeman Jíra z nedalekých Roztok, přijímal zde poselstva a vyřizoval státní záležitosti. Roku 1380 přijal na Křivoklátě posly anglického krále Richarda II., kteří jej přijeli požádat o ruku jeho sestry Anny. Zamiloval si hrad natolik, že mu věnoval veškerou péči. Pokračoval nejen v jeho vnitřní úpravě, ale prováděl některé další přestavby a novou výstavbu. Proti paláci, v západní části prvního hradního nádvoří, byla postavena k hradební zdi dlouhá patrová budova purkrabství, severozápadní cíp hradby byl zpevněn věží Hudeckou a v předhradí byla zesílena vstupní brána věží Prochoditou. Tím bylo první hradní nádvoří téměř celé uzavřeno obytnými a hospodářskými budovami.

Po roce 1390 pobýval Václav IV. na Křivoklátě už méně, protože dával přednost jiným svým hradům jako Točníku, Žebráku nebo Nového hradu u Kunratic, kde také v roce 1419 zemřel.
Václavův nástupce král Zikmund přijel na Křivoklát poprvé v roku 1420, jen aby zjistil situaci a přesvědčil se o hradním majetku. Dne 18. března 1422 vypukl v konírně na nádvoří požár, který se rozšířil po celém hradě a zničil všechno, co bylo ze dřeva. Vyhořelý hrad se dostal (rok 1422) na krátkou dobu do držení Pražanů, kteří v něm zanechali svou posádku v čele s hejtmanem Absolónem Bělbožkou z Chříče. V srpnu 1422 dobyl hrad Aleš Holický ze Šternberka, Absolóna Bělbožku zajal a uvěznil v Praze. Hrad však nedržel dlouho. Absolónův bratr Žibřid z Chříče, bývalý místopurkrabí křivoklátský, se Holickému pomstil a hrad znovu dobyl. Držel jej však jen několik dní, neboť Aleš Holický ve spojení s Hanušem Kolovratem z Krašova jej dobyl nazpět. Král Zikmund připsal potom Křivoklát s hradem Týřovem Aleši Holickému dědičně za 39650 kop grošů. Holický držel křivoklátské panství až do roku 1454, kdy je vrátil, protože obdržel zástavní obnos. Na hradě však sídlil až do 19. března 1455, kdy zde zemřel.

Král Ladislav Pohrobek (1453 – 1457) sice Křivoklát vyplatil, ale nikdy tam nebyl. Také doba vlády Jiřího z Poděbrad (1458 – 1471) není na hradě nijak poznamenána a král tu trvale nesídlil. Uchýlil se sem s královnou a se syny jen přechodně v létě 1463 před morem a zde také vydal několik listů. Křivoklát měl tehdy v držení jeho syn Jindřich.

Slavné období prodělal hrad opět za krále Vladislava II. (1471 – 1516), jenž na Křivoklát zavítal poprvé v roce 1473, zamiloval si jej, stejně jako jeho manželka Anna z Kandale, a začal mu věnovat velkou péči. Jemu vděčí hrad za přestavbu ve slohu pozdní gotiky, kterou král zahájil kolem roku 1487, ale nedokončil. Tato třetí stavební etapa Křivoklátu byla nejdůkladnější a bohatá. Nejprve bylo postaveno vedle Prochodité věže nové purkrabství či hejtmanský dům. Po dokončení této budovy roku 1493 začala přestavba vlastního hradu. Největší změny prodělal palác. Snad nejdříve bylo upraveno přízemí jižního křídla, kde byly žalářní kobky a stříbrnice. (Překvapuje, že hned potom se stal hrad státní věznicí, neboť roku 1496 byli v jeho kobkách vězněni mluvčí kutnohorských havířů Holý Žemlův, Ondřej Němec a Vít Krchnavý). Stříbrnice byla opatřena těžkými kovanými dubovými dveřmi, na nichž byl nápis se jménem purkrabího Jana Hroška z Hrotovic a letopočtem 1499. Potom pokračovala přestavba prvního patra střední části paláce. Raná gotika tu byla nahrazena pozdní gotickou vladislavskou. Celé první patro bylo zvýšeno a velký přemyslovský královský sál byl nově zaklenut hvězdicovou klenbou a opatřen novými okny a dveřními portálky. Nad průjezdem, mezi dva pilíře, byl zasazen velký, bohatě zdobený arkýř, s poprsím krále Vladislava II. a jeho syna Ludvíka ve spodní části. K jižnímu křídlu paláce s královskou kaplí byla pro druhé patro přistavěna kamenná pavlač se schodištěm z nádvoří. Současně byl přestavěn malý rytířský sál i královská kaple, která doznala velké změny. Kromě předsíně s ozdobným arkýřem to byla síťová klenba, zakončená dřevěným svorníkem, visícím se stropu. Vrcholem pak byla figurální a ornamentální výzdoba kaple se skládacím oltářem. Tato bohatá výzdoba s neobyčejně cennou trojkřídlou archou asi z let 1490 – 1510 s dřevořezbou uprostřed a malovanými výjevy na křídlech je připisována mistrům Hanušovi a Jakubovi z Nymburka, zvanému z Kutné Hory. Obrazy na křídlech maloval pro krále Vladislava II. neznámý dvorský malíř, pravděpodobně přímého nizozemského školení, v jehož dílně se dostalo prvé odborné průpravy Mistru litoměřického oltáře. Lze tedy nepochybně tvrdit, že Mistr křivoklátského oltáře byl učitelem Mistra litoměřického oltáře.

 Král si však ponechal právo vykoupit panství zpět, ale nevyužil je. Až za císaře Josefa I. (1705 – 1711) se začalo jednat o vyplacení panství, ale nedošlo k tomu. Roku 1729 se o převodu znovu jednalo, ale Valdštejnova smrt je přerušila a panství dostala věnem jeho dcera Marie Anna, provdaná za Josefa Viléma Fürstenberka. Tehdy odhadla dvorská komora křivoklátské panství na jeden milión zlatých. Když však český sněm rozhodl, že na výplatu není peněž, prodal císař Karel VI. (1711 – 1740) panství s hradem dědičně Fürstenberkovi za doplatek 200 000 zlatých.
Fürstenberkové provedli v polovině 18. století (snad kolem roku 1756) za Karla Egona Fürstenberka) nešťastnou přestavbu velkého královského sálu paláce, který byl rozdělen stropem na dvě patra, spodní část pak ještě za čtyřmi místnosti a hořejší patro bylo určeno za skladiště.
Dne 18. srpna 1826 vypukl v bytě vrchního správce požár, který zničil celý hrad, kromě velkého královského sálu a kaple. Shořely všechny šindelové střechy i v předhradí. Hrad Křivoklát, pýcha českých panovníků a perla království, byl zničen. Byl sice částečně opraven a v tomto stavu zůstal až do roku 1850, kdy z podnětu J. E. Vocela se Karel Egon II. z Fürstenberka rozhodl hrad obnovit v původní podobě. Dal také vypracovat plány, ale práce na hradě začaly až roku 1856. Nejprve byl opraven velký sál. Stavitel J. C. Wyttek obnovil střechy na věžích, kromě vysoké, vystavěl vyhořelé domky na prvním nádvoří a pivovar. Veškeré práce však přerušila smrt Karla Egona II. Až v r. 1873 se jeho nástupce Max Egon Fürstenberk rozhodl v obnově pokračovat. Nová katastrofa nastala na hradě 17. června 1876, kdy se zřítila část královniných komnat v severním křídle paláce na druhém hradním nádvoří. Restaurace hradu byla nyní svěřena architektu Josefu Mockerovi, jenž v l. 1882 – 1886 provedl úpravy malého rytířského sálu, balkónku před vjezdem do paláce, vysoké věže, hradebních ochozů s cimbuřím a některé další práce. Od roku 1906 pokračoval v obnově hradu vídeňských architekt Humbert Walcher z Moltheimu, který se nejprve zaměřil na opravu hradní kaple. Vystavěl novou královskou oratoř nad předsíní, kterou doplnil v arkýři hvězdicovou klenbou, otevřel přístup do kaple spirálovitým schodištěm z druhého nádvoří a za přístup do kaple spirálovitým schodištěm z druhého nádvoří a za pomoci truhlářů Celestina a Václava Friberta z Křivoklátu a zámečníka Celestina Loye provedl další opravy a úpravy. první světová válka veškeré další práce přerušila. Obnovu severního křídla paláce na druhém nádvoří, zříceného roku 1876, dokončili architekti Kamil Gilbert a Urban v roku 1921.

To už také přešlo celé křivoklátské panství do správy československého státu a od roku 1929 do jeho majetku. Veškerou péči o hrad převzala Státní památková péče, která v restaurátorských pracích pokračovala. Druhá světová válka znovu přerušila veškeré práce, v nichž se mohlo pokračovat teprve po roce 1945. Vnitřní úprava hradu byla dokončena až roku 1952. V současné době se na hradě provádí archeologický a historický průzkum jeho stavebního vývoje. Na základě projektu Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů a generální investora Interprojektu Brno pracují zaměstnanci národního podniku Geoindustria Praha a pracovníci Archeologického ústavu ČSAV na další restauraci a zjišťují dosud neodhalená tajemství hradu.

V prostorách hradu je instalována obrazárna a muzeum s četnými unikátními předměty a památkami. Ve velkém královském sále je umístěna sbírka pozdně gotických a renesančních deskových obrazů a plastik z let 1450 – 1550ze Středočeského kraje. V rytířském sále jsou lovecké zbraně z 16. – 18. století a kolekce barokních saní. Nejdražším a nejvzácnějším výstavním skvostem je sama královská kaple s jedinečným oltářem i celkovou nástěnnou výzdobou. V severním křídle paláce je muzeum s exponáty z přírodních krás Křivoklátu a z historie hradu. Archeologická část je umístěna v Augustově vězení. Ve stříbrnici je expozice středověkých hudebních nástrojů 12. – 14. století. Přístupná je též hradní knihovna obsahující 50 000 svazků v nejrůznějších vědních oborů v mnoha jazycích. Jsou v ní vzácné rukopisy, prvotisky, mapy, sbírka biblí a další unikáty.