Datum návštěvy: 23.10.2005

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého byl postaven v letech 1719-1722. Je vrcholným dílem architekta Santiniho a jedním z nejoriginálnějších dokladů barokní gotiky. Stavba kostela probíhala v letech 1719 - 1722. Půdorys kostela je odvozen z kruhu, do kterého byl vepsán desetiúhelník. Po obvodu se střídá pět hrotitých kaplí s trojúhelníkovým půdorysem a pět kaplí oválných. Číslo pět bylo zvoleno podle svatojánské legendy, která hovoří o pěti hvězdách, které se objevily nad tělem mrtvého světce. Těmto kaplím odpovídá pět kaplí na pětiúhelníkovému půdorysu začleněných do desetiúhelníkového ambitu. Santini zde přidal "pole poutníků", ambity s kaplemi pro poutnické modlitby.

Ve vnitřním prostoru kostela jsou oválné obvodové kaple spojeny s ústředním válcovým prostorem užšími lomenými oblouky. Ústřední prostor je zaklenut kopulí s lunetami, která je nesena deseti pilíři. V prvním patře jsou tribuny odpovídající přízemním kaplím a ve druhém patře je vedena kolem paty klenby desetidílná galerie. Hlavní oltář na východní straně je umístěn do vysoké arkády, vrchol oltáře sahá až k zábradlí galerie druhého patra. Plastiky pěti andělů na hlavním oltáři a čtyři evangelisté jsou prací chrudimského sochaře Jana Pavla Čechpauera z let 1725 - 1727. Tři z andělů na hlavním oltáři nesou nebeskou klenbu ozdobenou pěti hvězdami.  Na klenbě stojí postava sv. Jana Nepomuckého. Tato plastika je dílem Řehoře Thenyho. Jeho prací jsou i reliéfy na nosítkách pro poutní stříbrnou sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1729 od pražského zlatníka J.Diesbacha, která se však po roce 1784 ztratila.

Místo, na kterém byl kostel postaven se původně nazývalo Černý les nebo Strmá hora, později bylo nazváno podle Zelené hory u Nepomuku. Kostel sv. Jana Nepomuckého je od roku 1994 zapsán na seznamu světových památek UNESCO.

Datum návštěvy: 10.9.2006

dny evropského dědictví 2006

V Olomouci se nachází po Praze druhá největší městská památková rezervace České republiky. Její nejvýznamnější památkou je unikátní dílo architektury charakterizované jako „olomoucké baroko“. Olomoucký čestný sloup je vůbec největším seskupením barokních soch v jedné skulptuře ve střední Evropě.

Rozměrný monument je nejoriginálnějším projekčním projevem českého umělce Václava Rendera, který stál u zrodu tohoto významného díla. Spolu s řadou dalších moravských umělců (například sochař Ondřej Zahner) vytvořil dílo, které je zcela unikátní jak svým mimořádným rozměrem, tak náročností a rozsahem sochařské výzdoby.

Sloup vznikal v letech 1716 – 1754. Dosahuje výšky 35 metrů. Jeho významnou součástí jsou měděné plastiky a kovové doplňky. Nejpůsobivější jsou dvě skupiny postav v nadživotní velikosti, umístěné na vrcholu stavby. Pod nimi je sousoší Nejsvětější Trojice, v nižších částech dříku sloupu je sousoší Nanebevzetí P. Marie, které působí dojmem jako by se vznášelo. V roce 2000 byla tato památka zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
 

Datum návštěvy: 18.7.2006

Již v roce 981 se Kosmas již zmiňuje o litomyšlském pomezním hradu. Ten se později - v roce 1344 stal rezidencí biskupa a v roce 1425 byl dobyt sirotky a stal se majetkem Pernštejnů. Ti na jeho místě v roce 1568 postavili renesanční zámek. Byl však vážně poškozen požárem v roce 1775. V 18. století prodělal stavební úpravy i úpravy interiérů. V jednom ze sálů je lustr vyrobený původně pro Formanův film Amadeus, který byl pak litomyšlskému zámku věnován, původní světla se v zámku dochovala jen 2. V přízemí zámku je barokní divadélko z let 1796 - 1797 s unikátním souborem původních jevištních dekorací (Josefa Platzera), čímž se může pyšnit jen tento zámek. Pro zajímavost v divadle vystupovali sami členové rodu Valdštejnů pro zábavu svých hostů. Divadlo dodnes slouží pro kulturní události. Součástí zámeckého areálu je bývalý zámecký pivovar z 60. let 16. století.

Expozice v zámeckém areálu :
1. prohlídkový okruh - zámecké divadlo, reprezentační místnosti v 1. patře západního křídla
2. prohlídkový okruh - zámecká kaple, hostinské pokoje východního a spojovacího křídla

Na každý okruh se vybírá vstupné zvlášť, každý trvá okolo 50 minut.
V zámeckém sklepení je umístněna výstava soch Olbrama Zoubka.
V druhém patře zámku je městská obrazárna. A v zámecké jízdárně je Muzeum antického sochařství a architektury.
 

V prostorách zámku je několik sálů, které lze pronajmout ke konání kongresů, přednášek, seminářů, koncertů či menších plesů.

Zajímavost : Pivovar je rodištěm Bedřicha Smetany

Datum návštěvy: 23.6.2004

Mezi jihomoravskými obcemi Lednice a Valtice se rozprostírá tzv. Lednicko-Valtický areál. Do dnešní doby se zde dochoval unikátní areál lednického a valtického zámku se zámeckým parkem. V areálu se kloubí barokní architektura s gotikou, zajímavé jsou krajinné úpravy vycházející z anglických parků. Komplex patří k největším lidskou rukou dotvořeným parkům v Evropě - areál se rozprostírá na ploše dvou set padesáti kilometrů.

Na tváři rozlehlého barokního komplexu, postaveného Lichtenštejny, se podíleli vyhlášení architekti jako D. Martinelli, C. Tencalla, J. B. Fischer von Erlach a nebo J. Ospel. Tvoří ho různé zámecké budovy, zahradní domky, skleníky s tropickou květenou a dekorativní sochy různých stylů. Podobu areálu dotváří četné rybníky i lesní porosty s mnoha vzácnými druhy stromů.

V roce 1992 byl celý komplex vyhlášen za krajinou památkovou zónu a v prosinci 1996 byl zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Bezbariérový přístup: pro vozíčkáře je upravený I. okruh zámecké prohlídky

V areálu můžete využít cyklostezky a plavbu na loďkách.

Součástí areálu jsou :
- Lednicko-valtický zámek
- skleník
- Janův Hrad
- Apollónův chrám
- empírový Chrám tří grácií
- Hraniční zámek
- Rendez-vous
- minaret
- umělá jeskyně zvaná grotta :
Součástí areálu je ojedinělá umělá jeskyně zvaná grotta, která vznikla už v polovině 17. století a rozkládá se na devadesáti metrech čtverečních, je největší a nejstarší umělé jeskyně v Evropě. Název grotta pochází z italského výrazu pro jeskyni, neboť obliba umělých jeskyní přišla právě z Itálie. Tam se budovaly už od doby pozdní renesance. Krápníky jeskyně jsou vytvořeny štukovou technikou - nejprve byly na místo naneseny zbytky dřevěného uhlí, kostí či mořských přírodnin. To vše se zalilo štukem, z čehož vznikaly umělé krápníky. Vedení zámku zpřístupnilo jeskyni v roce 1998, ovšem jen na objednávku a sloužila spíš jako netradiční prostředí pro ochutnávky vín. Po dvou letech byla uzavřena a v roce 2006 opět zpřístupněna, ale tentokrát pro širokou veřejnost. V současnosti v ní probíhá strašidelná výstava, jejímž autorem je výtvarník Miroslav Beščece.

Datum návštěvy: 3.6.2007

 Květná zahrada byla postavena italskými architekty Filibertem Luchesem a Giovannim Pietrem Tencallou za původními hradbami města. Jedná se o italskou zahradu s centrálním rondelem - rotundou v geometrickém středu, cestami ve vysokých špalírech a galerií soch antických bohů a bájných postav, která je dlouhá 244 m.

Celý komplex byl v prosinci roku 1998 pro svou výjimečnou historickou i architektonickou hodnotu i krásu krajinných a zahradních úprav zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Datum návštěvy: 6.7.2007

Nad řekou Vltavou vyrůstá soubor městské zástavby, především ze 16. století, a rozsáhlý areál hradu a zámku, který je po Pražském hradu druhým největším zámeckým komplexem u nás. Původně gotický hrad byl postupně přestavěn na renesanční zámek se zbytkem gotických hradeb, zámeckou kaplí a barokním zámeckým divadlem, které patří mezi 3 nejstarší původní divadla s originálním otáčivým hledištěm.

Další významnou památkou je chrám sv. Víta, cenné dílo jihočeské gotiky. Jednou z nejhodnotnějších barokních staveb města je Jezuitský seminář, pozdější gymnázium, navazující na kolej. Jádrem města je náměstí s budovou Nové radnice ze 16. století a s řadou gotických a renesančních domů, uprostřed se nachází sloup se sochou Immaculaty.