Zde se nacházíte: Domovská stránka ► Hlavní stránka  ►  Hrady zámky ►  Hrady  libereckého kraje  ► Trosky

Trosky

			Původní vzhled	dobové foto
			Datum návštěvy	20.7.2006
			www	oficiální stránky
			Okres	Semily
			Reportáž	připravuje se
			Turistická známka
			Turistické razítko
			Dostupnost	dle návštěvních hodin
			Fofografování:	bez problému

Historie :

Hrad se jmenoval Trosky od svého vzniku a název převzal podle pojmenování útvaru na němž byl postaven. Poprvé se uvádí v roce 1396 v přídomku Čeňka z Vartemberka z Trosek který zemřel v roce 1393. Ten byl zřejmě zakladatelem hradu  a to znamená, že jeho počátky spadají do druhé poloviny 14.století. Vartemberkové drželi v severních Čechách rozsáhlé statky na Jičínsku, Turnovsku, v oblasti Jablonného v Podještědí, Mimoně. Čeněk vlastnil Bydžovsko. Vysoké Veselí a kraj na severozápad od Jičína. Zřejmě zde neměl pevné sídlo a proto si postavil Trosky. Na počátku 90 let 14.století však finanční těžkosti přinutily Čeňka k tomu, že celé panství s Troskami postoupil králi Václavovi IV.

 Od něho je získal Ota z Bergova, který se tu uvádí v roce 1399. Ota, velmi aktivní činitel panské opozice proti králi Václavovi IV., se zúčastnil všech akcí proti němu a měl podíl na králově zajetí. Když se Václavův bratr Zikmund zmocnil vlády v Čechách, pověřil Otu spolu s dalšími třemi pány správou země. I Otův syn, Ota mladší z Bergova, stál na straně Zikmundově, byl věrným katolíkem, avšak pro vlastní obohacení neváhal v roce 1415 sáhnout po církevním majetku kláštera v Opatovicích nad Labem. V době husitského revolučního hnutí stál Ota na straně Zikmundově a Trosky se staly jedním z míst, odkud lužická města a šlechta dostávaly čerstvé a včasné zprávy o pohybech husitských vojsk.

A tak stejně jako z Kosti, Kumburka, Frýdštejna, Bezdězu a jiných hradů vyjížděli během dlouhých válečných let nejednou poslové z Trosek se zprávami do jiných hradů , aby včas varovali před husitským nebezpečím. Přesto, že se Trosky staly hrozbou husitům, zůstal hrad v držení Otově a nebyl husity dobyt. V neklidných časech po Lipanech se Trosek zradou zmocnil pověstný zemský škůdce Kryštof Šof z Helfenburgka a jeho společník Švejkar. Stalo se to v roce 1438 či 1439 a Ota mladší z Bergva byl při tom zajat. Svého majetku se zase ujal teprve v roce 1444, roku 1444 byly Trosky spolu s Valdštejnem obleženy vojsky východočeského a boleslavského landfrídu, ale nepodařilo se je dobýt. V této době se písemných pramenech objevuje vedle Oty i jeho syn Jan z Bergova, který bojoval v bitvě u Lipan v roce 1434 po boku Prokopa Holého proti panskému vojsku a byl tam spolu s Janem Roháčem zajat.

Jan byl stoupencem krále Jiřího z Poděbrad a účastnil se činně politického dění v jeho táboře. Přestože neměl dědice, postupoval na konci života některé části svého majetku na vyrovnání dluhů svým věřitelům a samotné Trosky prodal roku 1455 Janu Zajíci z Házmburka, pánu na Kosti. V odboji panské jednoty proti  Jiřímu z Poděbrad byl Jan Zajíc z Házmburka jedním z jeho předních odpůrců, i když ho v roce 1458 spolu s jinými pány volil za krále. Je přirozené, že král nemohl nechat tuto zradu bez trestu a proto v roce 1467 oblehl hrad Kost a donutil Jana Zajíce k příměří. To však netrvalo dlouho a tak královské vojsko oblehlo Trosky, Kost Hrubou Skálu Návarov a jen Kost se ubránila. Do jaké míry obléhání a dobývání poškodily Trosky, není známo. Zůstaly jedním z házmburských hradů po celou dobu, kdy tento rod držel kostecké panství a to do roku 1497, pak přešly na Jana ze Šelmberka a to do roku 1508, Jindřicha ze Šelmberka do roku 1524, Jana z Biberštejna na Frýdlantě a jeho bratra Kryštofa, jimž tento významný severočeský rod v roce 1551 vymřel.

Po krátkém mezidobí, kdy Trosky drželi Lobkovicové, koupil panství Kost s Troskami v roce 1559 Jindřich ze Smiřic a připojil je k panství Hrubé Skále. Trosky se již nikdy nestaly trvalým sídlem vrchnosti přestaly jím ostatně být již v druhé polovině 15.století.  Tak se trosecké panství, které vybudovali postupně Jindřich-úmrtí 1569, Zikmund-úmrtí 1608 a Albrecht Jan Smiřický -úmrtí 1618, po jeho smrti byly všechny statky konfiskovány. Získal je Albrecht z Valdštejna, který v hospodářské politice Smiřických pokračoval až do své smrti v roce 1634. Za třicetileté války se staleté hradby Trosek staly ještě několikrát pevností: v roce 1639, když se hradu zmocnili Švédové, v roce 1640, když je odtud vytlačovali císařští a pak v letech 1642,1645 a 1648, kdy je opět drželi Švédové. Všichni tito dočasní páni Trosek věnovali pozornost jen údržbě obranných částí hradu než interiérů.

Po vypálení hradu císařským vojskem, které odtud v roce 1648 vypudilo Švédy, se v osudech pomalu naplňovala sudba skrytá v jeho jménu a z někdejšího nedobytného hradu se pomalu stávaly trosky. Když je v roce 1681 navštívil Bohuslav Balbín, byla podle jeho mínění podstatná část hradu ještě schopna opravy a záchrany, ale na to v té době nikdo nepomýšlel. Valdštejnové, jimž tehdy Trosky patřily, potřebovali peníze jinde a tak po celé století o hrad kromě občasných návštěvníků, nikdo nejevil zájem. Teprve na počátku 19.století se Trosky dočkaly. Romantismus se svým obdivem k tajuplným hradním zříceninám nemohl nechat bez povšimnutí jejich bizarní ruiny a tak se stávaly stále častěji cílem básniků, spisovatelů, vlasteneckých milovníků a ctitelů dávné české minulosti, ale zejména malířů, pro něž skýtaly Trosky a celý Český ráj nepřeberné množství výtvarných námětů. Romantické záliby sdílel i nový majitel hruboskalského panství a Trosek od roku 1821 Jan Lexa z Achrenthalu,který dal provést na Troskách některé stavební úpravy, jež umožňovaly snadnější přístup k hradu. Jeho plány však nebyly dovedeny do konce, takže se na celkovém vzhledu  Trosek mnoho nezměnilo.Dnes zde vidíme zbytky paláce, opevnění a předhradí, nově je zpřístupněna vyhlídka na Babě.

Jedna pověst vypráví o Panně a Babě. Na Babě sídlila stará Bergovna vyznavačka kalicha, zatím co na Panně její vnučka, katolička. Nesnášely se a pro rozdílnou víry si stále nadávaly.Jednoho dne se objevil posel se zprávou pro mladou šlechtičnu-její milý padl na poli válečném. Dívka utrápená žalem skočila z okna své komnaty. Teprve teď si stará Bergovna uvědomila, jak jí příbuzná chybí. Na hradě sama nemohla vydržet, odjela do cizích zemí a brzy následovala vnučku na onen svět