Zde se nacházíte: Domovská stránka ► Hlavní stránka  ►  Hrady zámky ►  Hrady  Slovensko ► Strečno

Strečno

			Původní vzhled	dobová fotka hradu
			Datum návštěvy	2.8.2008
			www	oficiální stránky
			Okres	Žilina
			Reportáž	připravujeme
			Turistická známka
			Turistické razítko
			Dostupnost	dle návštěvních hodin
			Fofografování:	s poplatkem bez omezení

Historie :

Hrad Strečno byl pravděpodobně postaven na přelomu 13. a 14.století. Jeho úkolem byla ochrana mýta na důležité cestě Povážím, která ve středověku obcházela neschůdnou soutěsku Domašínského meandru  Váhu přes sedlo  Rakytie v Lúčenské Fatře. O století později byl hrad ve vlastnictví  Stiborovců, po nich patřil k majetku královny  Barbory a z původně malé pevnůstky se změnil na významný hrad. Roku 1446 se dostal do rukou liptovského zemana Pongrácza ze Svatého Milkuláše a k další změně vlastnictví došlo roku 1483, kdy král Matyáš Korvín daroval Strečno svému vévodovi Pavlovi Kinizsimu.

 Tento čerstvý šlechtic pocházející z mlynářské rodiny v Biharské stolici /dnes v Rumunsku/ se rozhodl hrad přestavět a opevnit. Pá Pavel však v roku 1494 při dobývání hradu Szendrö padl. Započaté dílo potom dokončila jeho vdova Benigna. Pochovala ještě další dva muže a roku 1523 Strečno prodala Jánovi Zápoľskému. Ten roku 1529 už jako korunovaný vladař odstoupil hrad sourozencům Kostkovcům, kteří mu sloužili jako hejtmani zámků horních na Považí. Vzápětí Mikuláš Kostka usiloval získat i panství blízkého Starého hradu, který vlastnili Pongráczovci. Mezi sousedy se rozpoutala téměř pětadvacetiletá zeměpanská válka. Jedna z legend říká, že to nebylo jen kvůli majetku, ale především pro krásnou Marienku.Pongráczovci si své vlastnictví ubránili a strečnianské hradní panství po smrti pána Mikuláše přešlo prostřednictvím jeho starší dcery Anny i jejího manžela Štefana Dersffyho. 

 Jejich synové měli potomky jen po přeslici. Když se potom Annina vnučka Katarína provdala za barona Štefana Wesselényiho, na začátku 17.století se na Strečně usadil nový rod, který raně barokními úpravami dokončil stavebný vývoj hradu. František, syn nabyvatele panství, vynikal jako vojenský velitel a povinnosti ho zdržovali daleko od domova. Starostlivost o strečnianské panství zůstávala převážně na jeho manželce Žofii Bosniakové. Ta však koncem dubna roku 1644, ještě ani ne pětatřicetiletá, na Strečně zemřela.  O jejím životě se doslova vyprávějí legendy a dokonce byla námětem pro historický román Joža Nižňanského. Vdovec František Wesselényi se po smrti Žofie oženil s Máriou Széchyovou a od roku 1655 zastával funkci uherského palatina. Navzdory tomuto vysokému postavení v zemské správě se stal vedoucí osobností během příprav protihabsburského povstání. Po Wesselényiho smrti roku 1667 a po prozrazení vzpoury královská komora zkonfiskovala všechny jeho majetky.

Nový vlastník strečnianského panství, císařský generál Ján Jakub Löwenburg, dal roku 1689 prozkoumat poškozené prostory hradu, který vyhořel během Thökölyho povstání a po požáru zpustl. Tehdy po 45 letech objevili v kryptě hradní kaple  téměř neporušené tělo Žofie Bosniakové.Její ostatky, mumifikované v kryptě proudech suchého vzduchu , Löwenburgovci převezli do sídla svého panství v Tepličke nad Váhom. Stalo se tak předtím , než zpustlé Strečno z rozhodnutí císařské rady roku 1698 částečně zbourali. Hrad Strečno byl pro svůj význam a osobitou architektonickou hodnotu vyhlášen za národní kulturní památku a po desetiletí výzkumů, záchranných i konzervačních prací a památkových úprav je od léta roku 1995 zpřístupněný veřejnosti

Životopis Žofie Bosniakové zde