Hrad byl založen asi kolem roku 1356. Usuzuje se tak ze stavební strategie s Kašperkem, který dal Karel IV. vystavět roku 1356 svým stavitelem Vilémem Hedvábným. Oba hrady byly shodně dokončeny roku 1361. To je také první historická zpráva o Radyni. Nový hrad nazval Karel IV. po sobě Karlskrone, Karlshut. Jméno se však dlouho neudrželo, protože název vrchu byl silněji zakořeněn a tak cizí pojmenování už po sto letech mizí a hrad je nazýván jako vrch Radyně.
Hrad má vynikající místo ve vývoji českého pevnostního stavitelství, protože patří k plně rozvinuté hradní architektuře doby Karlovy. Svým stavebním pojetím se zásadně odlišuje od raných staveb tohoto druhu. Především tím, že hradní věž, splývající v půdorysu s palácem, vytváří už jen nástavbu nad střechou hradního paláce a největší důraz je položen na vlastní palác jako střed celé stavby. Vše ostatní včetně druhé věže-hladomorny, je potlačeno a tvoří jen doprovodný rámec. Velká pozornost je věnována také prokomponování průčelí, které je rozděleno pravoúhlými okny, do kterých jsou vsazeny kříže příčníků. Ve svém stavebním utváření je Radyně shodná s už jmenovaným Kašperkem a rožmberským Helfenburkem. Palác na Radyni měl celkem dvě poschodí, věž pravděpodobně pět. V přízemí paláce byly sklepy, v prvním poschodí přiléhala k věži, kde bylo skladiště světnice vrátného. Vedle byla jídelna,s kterou sousedila komnata paní a pak kuchyně. Celé druhé poschodí zabíral sál, zvaný palác. Do něho byla vklíněna kaple, která přiléhala k hlavní věži, kde byla místnost pánova. Ve věži v třetím poschodí byla zbrojnice, ve čtvrtém lehčí vězení a v pátém pravděpodobně bydlel hlásný a žalářník. Na druhé straně hradu přiléhala k paláci hladomorna.

Prvním purkrabím hradu byl jakýsi Blahuta. Tento královský úředník bděl nad bezpečností cest, chránil obchodníky před přepadáváním, velel hradní posádce, byla mu svěřena soudní pravomoc nad všemi přímými královskými poddanými. Hned po dokončení hradu měl purkrabí pod ochranou i plaský klášter. V roce 1381 vystřídal Blahutu ve funkci purkrabího Jindřich Štipice. Za dvacet let se změnil právní poměr purkrabího hradu tak, že od roku 1404 dostával hrad na způsob manství, to znamenalo, že po dobu vykonávání svého úřadu jej držel ve svém vlastnictví. Všechny příjmy patřily jenom jemu a nikoliv královské komoře. Prvním takovým držitelem Radyně byl Zachař ze Svinař, který zde sídlil do roku 1410.Po něm se stal purkrabím Oldřich z Letkova,  který však místo aby hájil právo a spravedlnost a pronásledoval lupiče, sám se k nim přidal. Spojil se především a pány z Oseka a Přimdy a společně s nimi přepadával na silnicích kupce. Jejich činnost dostoupila takové míry, že se v roce 1418 musel proti ním postavit vojensky sám král Václav IV. a ztrestat je. Zajal jejich zbrojnoše , ti pak byli v Praze oběšeni a bratrům z Oseka odňal hrad Přimdu.

V husitské revoluci se purkrabí na Radyni přidali na stranu císaře Zikmunda a katolické církve tak jako mnoho pánů v kraji a jako Plzeň. V té době seděl na hradě horlivý odpůrce husitství Jindřich Švejda ze Sedlce, který byl také mluvčím katolické strany roku 1427 při jednání mezi oběma tábory na Žebráku. Pro něho opisoval v roce 1427 na Radyni důležité traktáty písař pražské konzistoře Šimon , řečený Burda.Po Švejdovi se stal radyňským purkrabím další odpůrce husitů Hrdoň z Duban. Ten se spojil se zrádným kališníkem hejtmanem Přibíkem z Klenové a společně dvakrát propašovali do obležené Plzně povozy s potravinami, což městu pomohlo vydržet devítiměsíční obléhání. Husité, kteří se dozvěděli o Hrdoňově pomoci Plzni, se chtěli Radyně zmocnit, ale bezvýsledně, protože Hrdoň se spojil s držitelem Horšovského Týna Dobešem z Modřejovic. Po Hrdoňově smrti vystupuje v listinách od roku 1442 jako samostatný majitel Radyně Dobeš z Modřejovic, který se v té době stal z katolíka horlivým stoupencem Jiřího z Poděbrad a jeho jednoty.

 Na jedné válečné výpravě v jeho službách před saským městem Gerou padl roku 1450. Po něm se majitelem hradu Radyně stal Oldřich z Rakové, který v roce 1454 držel jako zástavu i Starý Plzenec, původní Starou Plzeň.Dalším držitelem Radyně byl od roku 1465 Petr Kořenský z Terešova, protivník krále Jiřího z Poděbrad a stoupenec uherského krále Matyáše Korvína. Pán na Radyni tedy opět sledoval politickou linii sousedního královského města Plzně. Petr Kořenský měl neustálé potyčky s Jiříkovými stoupenci, přepadával je a odvažoval se i na jejich pevné hrady.Petr Kořenský, pán na Plzenci, získal od Plzně také některé její pozemky v tomto městečku, původně majetek královského rychtáře. Plzeň totiž po dlouhém úsilí vykoupila v roce 1480 od královského rychtáře Ondřeje Oremusa plzeňskou rachtu za 1200 zlatých a Petr Kořenský jí půjčil 200 zlatých.Zprávy o Petrovi Kořenském sahají až do roku 1483. Pak po krátké vládě jakéhosi Oldřicha získal Radyni v roce 1496 Ladislav II, ze Šternberka. Dostal ji jako zástavu na dluh 1000 kop grošů českých, které půjčil králi Vladislavu II. Význam purkrabích na hradě Radyni už dávno upadl a tak si Ladislav z příjmů z hradu a ze statků k němu příslušných umořoval královský dluh. Radyně se stala jakýmsi loveckým hradem, protože král Vladislav II. udělil Ladislavovi právo lovu do dvou mil.

Zástavní majitel hradu Ladislav II. ze Šternberka na Radyni nesídlil, protože měl výstavnější a modernější hrady a zámky, především Bechyni. Tak Radyně pomalu chátrala.Ke správě panství, spojeného s hradem, dosadil Ladislav vlastního purkrabího či hejtmana Racka, který je v historických pramenech uváděn až do zániku hradu. Po Ladislavově smrti roku 1521 zdědil hrad i panství jeho bratr Albrecht ze Šternberka, který patřil k předním odpůrcům nově zvoleného českého krále Ferdinanda I. Habsburského. Spiknutí, které proti němu osnoval, bylo prozrazeno a Albrecht byl roku 1529 zajat, zbaven cti a statků. V té době asi Radyně vyhořela, jak lze usuzovat ze stop požáru po celém hradě.

Panství Zelená Hora a Nepomuk, ke kterým byla připojena i Radyně, připsal král Zdeňku Lvu z Rožmitálu. Ani tem zde dlouho nevládl. Měl plno dluhů a jeho věřitelé dosáhli toho, že byl zbaven statku i panství a majetek získal sám Ferdinand I. V roce 1536 koupil Zelenou Horu spolu s Radyní od krále jako svobodný statek jiný příslušník šernberského rodu, Adam.V roce 1558 si dal Adam ze Šternberka tento majetek zapsat do obnovených desek zemských.V zápise se poznamenává , že kromě hradu Zelené Hory a pustého kláštera, dostal i pustou Radyni, městečka Nepomuk, Bílovce, Plánice, Starý Plzenec , řadu vesnic, lesy a další.Adamův syn Zdeněk prodal v roce 1561 svou polovinu panství Jiříkovi Kokořovcovi z Kokořova na Šťáhlavech a od té doby byla Radyně spolu se Starým Plzencem připojena ke Šťáhlavům.Jiřík Kokořovic, původně příslušník drobnější šlechty, byl podnikavý hospodář, který zveleboval své statky.

Nový majitel vyhořelý hrad Radyni neopravoval a raději si vystavěl v Šťáhlavech místo staré tvrze renesanční zámek.
Kokořovci drželi hrad až do roku 1710, kdy panství koupili Černínové z Chudenic. Ani ti nepodnikli na záchranu Radyně nic a hrad chátral dál. Poslední potomek z této větve Černínů, Vojtěch, odkázal roku 1818 celé panství hraběti Kristiánovi z Valštejna. Za něho byla v romantickém duchu opravena hradní věž a v ní upraven jeden pokoj. Ale i to bylo zničeno požárem v roce 1886. Od Valštejnů koupila Radyni s lesy v roce 1920 staroplzenecká obec. Hradu se ujal nově založený Spolek pro záchranu Radyně a Hůrky, který za podpory plzeňské a plzenecké obce i státu začal hrad opravovat.

Zříceniny hradu Radyně jsou typické svou dominantou pro celé Plzeňsko.V současné době jsou zdi opevňovány a přistupuje se k rozsáhlé úpravě.Ve věži jsou i strašidla,tak pro malé děti je to krásný zážitek.

Na své si tady příjdou milovníci tajemných příběhů - ti historické zprávy o podílu panovníka na vzniku hradu na vědomí neberou, podle nich jediným zakladatelem byl Ušatý Radouš, o kterém psal Václav Hájek z Libočan. Prý to byl syn jistého Hrozislava z vesnice Radouše, který se společně se svým lidem vydal na západ hledat nové sídlo. Byl to šeredný a všemi opovrhovaný zeman s kančími zuby a oslíma ušima - svých šest manželek a všechny děti pozabíjel jen proto, že byly ošklivé jako on. Na Radyni se zjevuje v pravé poledne, tlačí kolečko plníé kolomazi. Jiným přízrakem je mouřenín zvaný Černý Hanuš, kterého zaklel Ušatý Radouš. Také Hanuš tlačí kolečko kolomazi, pronáší přitom jedinou větu. "Kupte, kupte kolomaz" Hanuš se v životě živil právě vařením kolomazi, kterou po vesnicích vyměnoval za jídlo. Z hradu vedou i tané chodby do Plzně - někde v nich jsou uschovány Radoušovy poklady