| |
Zřícenina hradu na strmém a takřka
holém čedičovém vrchu (418 m.n.m.) s typickou siluetou dvou věží je
možná nejvýznamnější dominantou Českého středohoří. Podle Dalimilovy
kroniky se za knížete Hostimíra jakýsi Léva pokusil zmocnit lučanského
území a na kopci vystavěl pevný hrad, odkud ovládal okolní krajinu.
Lévovi bojovníci ale nevynikali statečností, a tak se jejich ženy
poklepávaly na své lůno, aby se tam muži skryli. Tuto zprávu, vlastně
"klep" kronikář spojil se jménem vesnice a hradu Klapý. Podle Václava
Hájka z Libočan postavili v roce 754 bratři Kalboj a Veslav z hradu
Košťálova na svahu kopce dům, pevný jako hrad a nazvali ho Klapaj, Němci
Hazmburk a Češi v Hájkově době též Hanžburek.
Nepodložené dohady jen předpokládají dřívější existenci opevněného
sídla, počátky hradu nejsou jasné. První písemná zpráva pochází z roku
1355, kdy král Jan Lucemburský prodal hrad Zbyňkovi Zajícovi z Valdekam
jterý jej podle části svého erbu (zajíc ve skoku) přejmenoval z Klapého
na Hazmburk (Hasenburg) Vlastními zakladateli hradu pak byli
pravděpodobně ve 13. století Kichtemburkové. Páni z Házmburku drželi
hrad prakticky po celý středověk a patrně na konci 14. či 15. století
přihradili městečko Podhradí s kostelem. Od konce 15. století začal
Hazmburj ztrácet význam. Zaniklo městečko a samotný Hazmburk byl do roku
1586 uváděn jako pustý. Dispozice hradu je dvojdílná. Dolnímu hradu
dominuje okrouhlá Černá věž, vysoká 25m, s ochozem na konzolách - jméno
pochází od stavebního materiálu (čediče). Hornímu hradu vévodí čtvercová
Bílá věž z kamenného zdiva, pískovce, obklopená silnou plášťovou
hradbou. Zachovaly se zbytky palácových budov a hradeb. Bílá věž je
upravena na rozhlednu. Zajímavostí je cisterna na vodu s nálevkovitým
úsilím.
Pověst o házmburské sani:
Romantické hrady v Českém středohoří i jejich zříceniny po staletí
lákaly obrazotvornost místních občanů a pokoušely jejich fantazii. A tak
krokodýl, kterého přivezl pna Zajíc z Házmburku ze své cesty do
Palestiny, časem proměnil v "házmburksou saň". LIdovou pověst
zpopularizoval libochovický učitel Jaroslav Křenek jako knižní
příběh o romantické lásce z rytířských časů.a vydal v roce 1928 s
ilustracemi akad. malíře J.A.Zázvorský. Hlavními hrdiny dramatu jsou pan
Věslav z Košťálova, který získal lásku krásné a spanilé Lucie, dcery
pana Mikuláše Zajíce z Házmburka. Do jejich románku se sanmozřejmě
vmísil vznešený, přísný a pyšný otec Mikuláš Zajíc, který již měl s
dcerou docela jiné záměry, sahající až k saskému kurfiřtovi Albrechtovi.
Nadšený Věslav vyhrál rytířské klání o její ruku, ale ani to nestačilo,
podmínkou bylo vyhledat, ulovit a podmanit saň, která sužovala českou
zemi. Nebylo snadné tento úkol splnit a marně čekající dívka se nakonec
utrápila, ani otec se nedočkal hrdiny, který nakonec pokořenou saň
přivedl příliš pozdě. |
|
►
►
►
►
