pouze v pøípadì, že nevidíte hlavní stránku s menu

Škola via ferrata - Rakousko - Hohewand a Raxealpen 24.5. - 25.5.2008

K dalším mým výletùm patøí i vyzkoušení zajištìných cest tzv. via feraty a malá pøíprava na zdolání dachsteinu a kdo ví, tøeba nìkoho najdu, kdo bude milovník ferát a bude chtít zdolat feráty v Dolomitech, nic není nemožné - škola probìhne jako víkendový kurz v nedaleko Vídnì - Hohewand a Raxealpen

a zde pár fotografií z minulých let od autora fotografií zde, -  Michal Lollok pracuje jako horský prùvodce CK Alpina,

Raxealpe - ferrata Hans von Haidsteig	Raxealpe - ferrata Hans von Haidsteig
Raxealpe - ferrata Hans von Haidsteig	Raxealpe - ferrata Hans von Haidsteig

Zde najdete stránku (v nìmèinì) http://www.klettersteig.de/main.asp - následující dvì fota pøevzato z tohoto serveru

následující struèné informace slouží k tomu, aby si i laik objasnil co to vlastnì je a co to obnáší - zdroj http://cs.wikipedia.org

Pidinger Klettersteig	Hans von Haid steig (D)-pohoøí Rax
Hans von Haid steig (D)-pohoøí Rax	Ferrata Luigi Zacchi (D) - Monte Schiara

Zajištìná cesta (nazývaná také jako feráta, podle italského oznaèení Via Ferrata, èasté je také nìmecké oznaèení klettersteig) je cesta v nároèném horském terénu, která je vybavená jistícími fixními lany, železnými stupaèkami pøípadnì dalšími umìlými pomùckami. Cílem takových úprav je zvýšení bezpeènosti procházejících osob a zpøístupnìní terénu i návštìvníkùm, kteøí nemají zkušenosti s nároènými horolezeckými výstupy.

Historie

Historie ferrat má více jak 150 letou tradici. Spousta cest využívaných dnes jako Via ferrata jsou dávné zajištìné vojenské cesty, které umožòovaly a usnadòovali, nìkdejším vojákùm bojujícím èasto i na vrcholech hor, výstupy ke svým stanovištím. Vytvoøení první opravdové ferraty je datováno na rok 1843 na normálce na vrchol Hoher Dachstein v Rakousku. Za stejným úèelem a ve stejném duchu byla v roce 1869 zajištìna klasická cesta na Grossglockner a od roku 1880 se zaèínaly objevovat krátké zajištìné úseky ve východních stìnách Brenty. Všechny tyto cesty byly dílem DÖAV (Deutscher und Österreichscher Alpenverein;èesky Rakousko-nìmecký alpinistický spolek), protože do roku 1918 byla celá tato oblast souèástí Rakouska Uherska.

První svìtová válka v letech 1915 - 1918 zpùsobila doèasný pád turismu, ale rakouští i italští vojáci budovali pøi støežení hranic ve stìnách dolomitských vrcholù žebøíky, dolovali galerie a tunely, exponovaná místa opatøovali lany. Mnoho cest potom navázalo na vojenské buï jen z èásti nebo zcela. V souèasnosti jsou budovány ferraty nové generace, které nemají návštìvníkovi prùstup usnadnit, ale naopak obtíže spíše vyhledávají.

Vybavení zajištìných cest

Zajištìné cesty umožòují bezpeèné zdolání i nároèných horolezeckých èástí díky fixnímu jištìní.

Jistící lano, v pravidelných intervalech spolehlivì ukotvené k pevné skále, slouží k zavìšení karabiny ze soupravy pro samojištìní. Prùbìžné jistící lano bývá u cest nejnižších obtížností používáno jako zábradlí - k pøidržení rukou pro pøípad uklouznutí - zejména za mokra, na zbytcích snìhu nebo pøi námraze. Používá se i na pøístupových cestách k horským chatám, kde prochází øada ménì zkušených turistù.

Dalšími umìlými pomùckami bývají žebøíky, øetìzy, kramle, stupaèky, lávky a èepy. Slouží jako stupy a chyty v místech kde pøirozený terén neposkytuje pøirozené stupy a chyty. Ménì zkušení lezci tak mohou bezpeènì zdolat i extrémnì kolmé až pøevislé úseky, které by pro nì byly pøi klasickém horolezeckém postupu nedosažitelné. V takovém pøípadì se už však leze spíše „po železe“ než po skále.

Obtížnost zajištìných cest

Oznaèení obtížnosti se liší podle zvyklostí v dané horské oblasti. Obtížnost je dána jednak obtížností nejtìžšího místa, jeho délkou, ale i celkovou délkou cesty.

Pøíklady znaèení obtížnosti:

Rakousko:

• A - Zajištìné, jednoznaènì vedené turistické cesty a velmi lehké zajištìné cesty - ferraty. Místy vedeny strmým skalním terénem, a to po pøirozených sklaních pásech nebo po umìlých pomùckách ( umìlé stupy, lávky). Umìlé jištìní v podobì ocelových lan, øetìzù nebo zábradlí slouží pøevážnì jen ke zvýšení pocitu jistoty v exponovaném terénu, z technického hlediska však není nutné. Bez umìlého zajištìní by se jednalo o horolezecký terén stupnì obtížnosti I. UIAA.
• B - Mírnì strmý skalní terén. Umìlé zajištìní v podobì ocelových lan, kramlí, kolíkù a žebøíkù slouží pøímo k postupu vpøed. Nìkteré pasáže jsou již namáhavé a vyžadují sílu. Bez umìlého zajištìní by se jednalo o horolezecký terén stupnì obtížnosti max. II. UIAA.
• C - Strmý skalní terén. Umìlým jištìním (ocelová lana, kramle, kolíky, žebøíky) je opatøena pøevážná èást celkové délky cesty a mohou být hùøe dostupná pro nižší postavy. Èasté svislé stìny s nataženým ocelovým lanem k jištìní. Zajištìné úseky už vyžadují urèitou sílu v pažích a pøi delším podniku jsou unavující a velmi namáhavé. Bez umìlého zajištìní by se jednalo o horolezecký terén stupnì obtížnosti max. III. UIAA.
• D - Velmi strmý skalní terén, místy kolmé partie, místy dokonce pøevislé. Umìlé jištìní je realizováno vìtšinou jen pomocí ocelových lan a pøíležitostnì umìlými stupy ( kramle, kolíky). Místy znaènì exponované. Bez umìlého zajištìní by se jednalo o horolezecký terén stupnì obtížnosti IV. UIAA. Pøedpokládá se, že lezec je trénovaný a ve výborné kondici. Je dobré použít obuv s podrážkou podobající se lezeèkám. Cestou se lze setkat s úseky I - II. UIAA, které nejsou odjištìny vùbec a je nutné je s jistotou pøekonat. Lze doporuèit pouze dostateènì zkušeným vysokohorským turistùm a horolezcùm. Nezkušení by mìli být jištìni zkušeným vùdcem nebo instruktorem.
• E - Místy extrémnì exponované cesty via ferrata, vedené v kolmém skalním terénu s minimem pøirozených stupù. Umìlé zajištìní je realizováno vìtšinou jen pomocí ocelových lan a jen velmi málo umìlými stupy ( kramle, kolíky). Nejtìžší místa vyžadují použití horolezecké techniky nebo velkou sílu v pažích. Bez umìlého zajištìní by se jednalo o tìžký horolezecký terén – místy stupnì obtížnosti V - VI. UIAA. Tyto zajištìné cesty už mají vyslovenì sportovní charakter. Pouštìt se do nich mohou jen velmi zkušení vysokohorští turisté a horolezci. Urèeno jen pro specialisty a fajnšmekry. Klíèová místa jsou nebezpeèná a vyžadují koncentraci. Bìžnì se vyskytuje lezení II. UIAA bez jištìní. Nezkušení musí být zásadnì jištìni zkušeným vùdcem nebo instruktorem. Tyto ferraty nemají za úkol lezci cestu usnadnit, ale naopak obtíže vyhledávají.

Itálie:

• modré - snadné , odpovídá Rakouskému A
• èervené - støednì nároèné
• èerné - výhradnì pro zkušené, odpovídá Rakouskému D,E

nové italské znaèení:

• F - facile - snadné
• MD - media difficoltà - støednì obtížné
• D - difficile - obtížný
• MOD - molto difficile - velmi obtížné
• ED - estrema difficoltà - extrémnì obtížné

 Významné cesty Via ferrata v Alpách

Zajištìné cesty nejsou obvyklé jen v Alpách. Nalezneme je také v pohoøích nealpských zemí jako napø. na Slovensku, v Polsku, Rumunsku, Bulharsku, Španìlsko (Pyreneje) aj.

Karpaty

Malá Fatra, Roháèe, Vysoké Tatry, Nízké Tatry, Slovenský ráj, Fagaraš, Retezat, Piatra Craiului

Balkánský poloostrov

Rila, Pirin