rychle menu  

 Počet účastníků: 1, malé odskočení na jeden z nejkrásnějších vrcholů Slovenska - na Malý a Velký Rozsutec, cesta byla pohodová, jelikož byl pracovní den, ani moc turistů nebylo. Parkování u hotelu Diery je už 3 eura a v Jánošíkových Dierach jde vidět, že zde obnovují lávky, přidávají stupačky či vyměnují žebříky. Ve Štefánovej jsem zjistil, že hotel Pod skalním městem již není pro veřejnost, pouze pro ubytované a nějak jsem i jinde zjistil fakt, že zmizeli ty venkovní zahrádky. A uvádím zde i vzpomínky na Fatru a okolí od Vojty ze Šumperka:

Malá Fatra, Vrátna dolina se svým okolím a obzvláště Velkým Rozsutcom jsou od poloviny šedesátých let mojou srdcovou záležitosťou.
To ve Štefanovej eště neboly nové domy, iba pár starých dreveníc.
Na rozcestí tam byla stará přízemní hospoda, kam jsme chodili na večeře.
U potůčku tam byl nevelký plac na táboření, z nějž vynikala hloubka údolí.
Od ohýnku byl přímo úžasný pohled a rotaci hvězd kolem okolních vrchů.
To ještě stála Chata pod Rozsutcom, kde bývala zastávka cestou k vrcholu a dál.
Na Rozsutec se tehdy ještě mohlo jít i pod bílým skaním městem a vylézt ke studánce pod vrcholem,
od níž byl do doliny nádherný pohled. Pak k Poludňovým skalám a loukou, opravdu loukou, do osady.
Ze Štefanové tehdy vedli značky (nikoliv stezky!) loukami k severním a východním cílům.
Na loukách krojované roby ve skupinách obracely pokosenou trávu a při tom si zpívaly.
Ten zvuk s ozvěnou mezi okolními skalami a kopci je nezabudnutelný.
Na kopcích malí pasáčci škemrali ,,daj Detvu" :-) .
Průchody Dieramy bylo príma dobrodružství.
Terchová byla ještě starou zaostalou, převážně dřevěnou vesnicí.
Jen tu a tam a cestou k hotelu Jánošík byly novostavby.