zdálo by se pravděpodobné začít prvním záběrem v Brně, ale nějak na to nezbyl čas a tak přináším první fotku z Rakousko-italských hranic. Nic závažného se cestou nestalo, jen rakouští policisté odstavili na chvíli autobus kvůli kontrole

Naši zkušení řidiči "Karel a Karel" nás vezli k našemu vysněnému cíli. Jen ty hnědé podšálky, kdyby se jim neztrácely ....

do městečka Liverno přijíždíme kolem 4.00, díky tomu, že změnili místo pro naloďování jsme "přišli" o prohlídku městečka Corte - kvůli "devítce" - ne nebojte, i městečko Corte jsme navštívili jiný den

šmejdíme po trajektu a jen tak zběžně koukám, kolik toho ještě je k nalodění - a ejhle - náš autobus se právě rozjížděl, je to dobrý, je tam totiž vzácný náklad - 480 piv a malé štěně Starobrna (soukromé půllitry, to se snad nedalo spočítat)

měli jsme smůlu, před tím se na vedlejší lodi vykládal písek, trajekt je znečištěn a tak se dá sedět jen na lehátcích, než jsme dopluli do Bastie, námořní četa to stačila umýt, ještě že jsme nemuseli za odměnu drhnout podlahu rejžákem

tento vedlejší trajekt jel někam jinam, ale kam, to se nikdo nedoví, ty můj kvítku medový

začíná pomalé usazování a rozjíždění trajektu - kdo ví, jaká je to vlajka? italská nebo francouzská?

jak velké trajekty jsou, si můžete povšimnouti, skoro jako ten baráček

ještě poslední pohled na pevninu, a můžeme vyjet, Titaniku

plujeme kolem ostrůvku, z něhož je zajímavý snad ten konec

v tom někdo zvolal "země na obzoru" a tak všichni na příď a koukáme na tu krásnou zemi zvanou Korsika, je v oparu, kapitán s prvním důstojníkem se "radí, koho asi vyhodí přes palubu" a stále se dívají na mě

Bastie - známé a velké přístavní město na Korsice, je půvabné

tak a honem k východu, vrata od trajektu se otvírají

autobus jen vyjede z trajektu a musí dokončit onu devítku (pro ty rejpavé - naloďování a vyloďování se do devítky započítává také), abychom mohli pokračovati dále. Vedle nás kotvila "malinká" loď Napoleon Bonaparte

a nad městem bud něco spalují nebo tam hoří, tam vlevo od kostela

tak po dlouhých 10 letech opět ve Francii, minule to bylo při cestě do Londýna - zde vidíte jediné divadlo na Korsice

u přístavišti je kousek malé ponorky

první velké náměstí a první socha Napoleonova - zajímavé je, že je téměř všude vyzobrazen jako římský císař - sličný mladý muž, jen na jedné soše v Ajaciu je, tak jak ho známe, ve vojenské čepici (to ale musíte jít k hrobce)

než vyrazíme do města - míříme k majáku, kolem přístavu, já byl aktivní ve focení a tak jsem si zašel pár schodů navíc, ovšem ostatní toto mohli spatřit jen na fotografii, nikdo se ke mě nepřidal, "srágorky"

pohled na starý přístav

pohled na starou pevnost - opravuje se a dostává nový kabát

jojo, ten jeřáb mi pokazil scenérii, tak snad příště to bude lepší

a kdo neví co to je, tak je to maják - a víte, že i u nás je otevřený maják? Nevěříte? Ale no tak, věřte, ve Starém Městě a kdo nevěří ať tam běží nebo se podívá na mou reportáž z letošní plavby po Baťově kanále

palmy ..... jééééééééééé

a pohled na moře směrem k novému přístavu

procházíme starým městem, Linda nám dělá průvodce a většina poslouchá, a někteří fotografují. Tak vám musím představit hlavní "šéfku" Lindu, jojo, byla fajn za celou dobu zájezdu byla usměvavá, milá, bylo příjemné jí potkat, ale nemyslete si, já jako správný paparazzi jsem jí nachytal - jak se na půl minutky zamyslela, ale na to si počkejte do 5. dílu

víte, co je zde zvláštního? nejsou tu okna a to co vidíte je jen namalované. Nevěříte? Ale věřte a najeďte si myší na obrázek a co vidíte?

při procházce starou částí města v bočních uličkách však uvidíte co jste ještě neviděli, pod každým oknem vodoměry, kadibutky na balkonech, inu jiný kraj jiný mrav - najeďte si myší a uvidíte, co jste ještě neviděli

jsme zpět na náměstí, blíží se hodina odjezdu, náměstí je velké a klidné, ale netěšte se, při odjezdu v neděli jste byl pouliční jarmark.

kruhový objezd - jo kdyby to šlo i u nás, aby tam byli palmy. Kontrolní otázka? Kde rostou kokosy? Na palmě nebo napal mě?

a pak míříme do hor do prvního campu pod majestátnou horou D'Oro. Takže nyní mi dovolte představit naší další důležitou osobu - Hanku-kuchařku . Je to podivné, nikdo neumřel hlady a žízní. Aby nás nasytila, musela vstávat,chuděrka, o hodinu dříve než my. Takže Hance posílám malý kiss

2.den - ráno vstáváme v 8.00 (teda si to myslím, ale v 5.00 to určitě nebylo), dnes máme aklimatizační den a abychom se seznámili s okolím a také mezi sebou - cíl je údolí Magnanello

náš camp je nedaleko železniční trati - jediné trati, která na Korsice je

míříme na jednu salaš, kde máme dle programu pojídat sýr a popíjet pastis

okolo cesty se pasou kozy

jsou to ale netrpěliví, pořád někam spěchají a nenechají chudáka paparazziho fotografovat

např. jedlé kaštany - zrovna kvetly

Linda počítala ovečky na mostě, jestli se nějaká nezatoulala - zatím jsme všichni

podél potoka jsou kaskády, tůňky, kde se můžeme i koupat, je to krásné údolíčko

voda průzračná

u vodopádu to vypadlo nádherně, všichni se snažili urvat co nejlepší snímky a není divu že Karel a Gábina používají různé polohy

ale vodopád byl hezký

turistické cesty jsou značeny relativně dobře, jsme na trase GP-20, která je značena červenu barvou a také "mužíkami", kteří nám říkají na 99%, že tudy vede turistická  trasa

kolem krásná květena

a jsme na farmě, k naší smůle sýr není, takže CK dostává první černý puntík. Zato je zde koňoosel, který obchází všechny a loudí, nazval bych ho pan Louda

a čichá si i k pivu, asi mu kozel zavoněl, jo kdybyste viděli jak byl koňoosel dotěrný u Karla

zde Linda dává rozchod ze společného výletu a každý si pak dělá co chce, bud může jít zpět do campu, nebo jít ještě výše, kde jsou krásné tůňky, koupat se, opalovat se, lelkovat. My šli pomalu, ale jistě stále za Lindou k dalším tůňkám

a opravdu, jsou tam, a kdo šel ještě výše, tam co šla Linda a Hanka, tak tam to bylo kouzelné

malebný kout, akorát k opalování, viď?

nevím, proč se Jirka směje, když ta ponožka mi do vody ulítla až později

ještěrek tam bylo hafo, určitě uvidíte i větší detail, ale to až v dalším dílech. Kdo hledá, najde

a to jsou ty závěrečné tůňky, chladíme si nožičky ve vodě

a také pivíčko, kde se vzal tu se vzal vítr a odnesl mi ponožku do vody. co teď? ještě že mám v batohu náhradní

Hanka je odvážná a jde se koupat, obchází, kde je to nejlepší

pak už byl čas jít zpět, jdeme pomaličku a kocháme se

a zpět u vodopádu, sluníčko se zase o něco otočilo a tak voda dostává zase jiný šmrnc

Konec prvního dílu