jojo, začátek trasy vede okolo Maměnky

jdeme okolo bývalých skokanských můstků

a pohled samotný - snížek všude, a to jsme teprve ve výšce těsně nad 1000 m.n.m.

sníh je mokrý a těžký, ale aspoň to neklouže

na procházku vyrazili i další

jojo přírodní chlazení, to je ono

jejda, pozor na medvědy

sněhová přikrývka se zvyšuje, stoupáme na Čertův Mlýn

jen krátká zastávka a jdeme zase z prudkého kopce, občas potkáváme pár správných chlapů, kteří se nezaleknou nějakého sněhu

u Kněhyňského sedla jsou stopy po obydlí, ale jestli jde o chatu, kde byl a působil Ján Ušiak a byl zde raněn v roce 1944, o tom nic nevíme

v sedle Kněhyně je pomník partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova

první polovina skupiny nesleduje značku k pramenu Kněhyně a bloudí chvíli, no jo, kdyby  nedřystali, tak by nezabludili - po 10 minutách chůze po úzké cestičce narážíme na pramen Kněhyně zvaný Partyzánka

a asi 100 metrů vlevo je zmíněný pomníček Růženy Valentové - učitelky z Olomouce, která zde položila svůj život v boji s okupanty. Po chvíli se vydáváme zpět do sedla. Detail získáte po najetí myší

Velitel a organizátor zavelel vzhůru na vrchol Kněhyně, což někteří přivítali nadšeným remcáním. Značení na vrchol není žádný, řídíme se stopami, výška sněhu dosahuje přibližně 30-40 cm, ale sníh se neboří

jedem z mála výhledů dolů do údolí

a poslední partyzánský pomníček - ten není zakreslen ani v mapě

začíná pršet a ze směru od Lysé hory se valí černé mraky, sestupuje zpět na turistickou trasu. Cestička okolo Kněhyně je velmi úzká, její zdolání ztěžuje sníh, ale všichni to zvládli bez úhony.

konečně nás sněhová přikrývka opustila, prší stále a jdeme okolo potoka Stelovec, na kterém jsou krásné vodopády

a konečně civilizace - útulná koliba Pod stolovou, dáváme si jedno, což nás stálo hodinu čekání na nádraží

a když se loučíme se zimou a čekáme jaro, tak aspoň nějaký ten symbol jara

v Kunčicích pod Ondřejníkem je krásný urnový háj a dřevěný kostelík

malým otvorem se lze podívat dovnitř, takže zde omluvte sníženou kvalitu

a načuhujeme alespoň přes okýnko

a pak směr nádraží - i bledule už jsou venku

malý detail

a konečná - nádraží v Kunčicích - slyšíme hlášení - Vážení cestující. Vlak je vyprodán. Zbylí cestující vyčkají další vlakový spoj nebo se vydají pěšky ve směru jízdy vlaku. Děkujeme za pochopení.  Nevěříte? Ale věřte, pustím i záznam zvuku pro nevěřící "Tomáše"

Tak a to je konec letošního loučení se zimou, příští rok 15.3.2009 při třetím ročníku se s další zimou rozloučíme také, takže se těšte na další zdolání vrcholu.